箴言 知恵の泉 8
1 智慧は呼はらざるか 聡明は聲を出さざるか
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 彼は路のほとりの高處また街衝のなかに立ち
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 邑のもろもろの門 邑の口および門々の入口にて呼はりいふ
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 人々よわれ汝をよび 我が聲をもて人の子等をよぶ
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 拙き者よなんぢら聡明に明かなれ 愚なる者よ汝ら明かなる心を得よ
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 汝きけ われ善事をかたらん わが口唇をひらきて疋事をいださん
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 我が口は眞実を述べわが口唇はあしき事を憎むなり
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 わが口の言はみな義し そのうちに虚偽と奸邪とあることなし
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 是みな智煮の明かにするところ 知識をうる者の正とするところなり
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 なんぢら銀をうくるよりは我が教をうけよ 精金よりもむしろ知識をえよ
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 それ智慧は眞珠に愈れり 凡の寳も之に比ぶるに足らず
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 われ智慧は聡明をすみかとし 知識と謹愼にいたる
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 ヱホバを畏るるとは惡を憎むことなり 我は傲慢と驕奢 惡道と虚偽の口とを憎む
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 謀略と聡明は我にあり 我は了知なり 我は能力あり
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 我に由て王者は政をなし 君たる者は義しき律をたて
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 我によりて主たる者および牧伯たちなど瓦て地の審判人は世ををさむ
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 われを愛する者は我これを愛す 我を切に求むるものは我に遇ん
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 富と榮とは我にあり 貴き寳と公義とも亦然り
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 わが果は金よりも精舎よりも愈り わが利は精銀よりもよし
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 我は義しき道にあゆみ 公平なる路徑のなかを行む
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 これ我を愛する者に貨財をえさせ 又その庫を充しめん爲なり
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 ヱホバいにしへ其御わざをなしそめたまへる前に その道の始として我をつくりたまひき
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 永遠より元始より地の有ざりし前より我は立られ
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 いまだ海洋あらず いまだ大なるみづの泉あらざりしとき我すでに生れ
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 山いまださだめられず 陵いまだ有ざりし荊に我すずでに生れたり
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 即ち神いまだ地をも野をも地の塵の根元を石造り給はざりし時なり
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 かれ天をつくり海の面に穹蒼を張たまひしとき我かしこに在りき
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 彼うへに雲氣をかたく定め 淵の泉をつよくならしめ
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 海にその限界をたて 水をしてその岸を踰えざらしめ また地の基を定めたまへるとき
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 我はその傍にありて創造者となり 日々に欣び恒にその前に樂み
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 その地にて樂み又世の人を喜べり
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 されば小子等よ いま我にきけ わが道をまもる者は福ひなり
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 教をききて智慧をえよ 之を棄ることなかれ
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 凡そ我にきき 日々わが門の傍にまち わが戸口の柱のわきにたつ人は福ひなり
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 そは我を得る者は生命をえ ヱホバより恩寵を獲ればなり
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 我を失ふものは自己の生命を害ふ すべて我を惡むものは死を愛するなり
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
