哀歌 3
1 我はかれの震怒の笞によりて艱難に遭たる人なり
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 かれは我をひきて黒暗をあゆませ光明にゆかしめたまはず
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 まことに屢々その手をむけて終日われを攻なやまし
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 わが肉と肌膚をおとろへしめ わが骨を摧き
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 われにむかひて患苦と艱難を築きこれをもて我を圍み
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 われをして長久に死し者のごとく暗き處に住しめ
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 我をかこみて出ること能はざらしめわが鏈索を重くしたまへり
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 我さけびて助をもとめしとき彼わが祈禱をふせぎ
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 斫たる石をもてわが道を塞ぎわが途をまげたまへり
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 その我に對することは伏て伺がふ熊のごとく潜みかくるる獅子のごとし
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 われに路を離れしめ 我をひきさきて獨くるしましめ
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 弓を張りてわれを矢先の的となし
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 矢筒の矢をもてわが腰を射ぬきたまへり
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 われはわがすべての民のあざけりとなり 終日うたひそしらる
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 かれ我をして苦き物に飽しめ茵蔯を飮しめ
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 小石をもてわが齒を摧き灰をもて我を蒙ひたまへり
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 なんぢわが靈魂をして平和を遠くはなれしめたまへば我は福祉をわすれたり
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 是において我みづから言り わが氣力うせゆきぬ ヱホバより何を望むべきところ無しと
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 ねがはくは我が艱難と苦楚茵蔯と膽汁とを心に記たまへ
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 わがたましひは今なほ是らの事を想ひてわが衷に鬱ぐ
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 われこの事を心におもひ起せり この故に望をいだくなり
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 われらの尚ほろびざるはヱホバの仁愛によりその憐憫の盡ざるに因る
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 これは朝ごとに新なり なんぢの誠實はおほいなるかな
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 わが靈魂は言ふ ヱホバはわが分なり このゆゑに我彼を待ち望まん
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 ヱホバはおのれを待ち望む者とおのれを尋ねもとむる人に恩惠をほどこしたまふ
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 ヱホバの救拯をのぞみて靜にこれを待は善し
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 人わかき時に軛を負は善し
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 ヱホバこれを負せたまふなれば獨坐して黙すべし
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 口を塵につけよ あるひは望あらん
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 おのれを撃つ者に頬をむけ 充足れるまでに恥辱をうけよ
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 そは主は永久に棄ることを爲したまはざるべければなり
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 かれは患難を與へ給ふといへどもその慈悲おほいなればまた憐憫を加へたまふなり
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 心より世の人をなやましかつ苦しめ給ふにはあらざるなり
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 世のもろもろの俘囚人を脚の下にふみにじり
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 至高者の面の前にて人の理を抂げ
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 人の詞訟を屈むることは主のよろこび給はざるところなり
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 主の命じたまふにあらずば誰か事を述んにその事即ち成んや
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 禍も福もともに至高者の口より出るにあらずや
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 活る人なんぞ怨言べけんや 人おのれの罪の罰せらるるをつぶやくべけんや
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 我等みづからの行をしらべかつ省みてヱホバに歸るべし
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 我ら天にいます神にむかひて手とともに心をも擧べし
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 われらは罪ををかし我らは叛きたり なんぢこれを赦したまはざりき
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 なんぢ震怒をもてみづから蔽ひ 我らを追攻め殺してあはれまず
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 雲をもてみづから蔽ひ 祈禱をして通ぜざらしめ
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 もろもろの民の中にわれらを塵埃となしたまへり
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 敵は皆われらにむかひて口を張れり
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 恐懼と陷阱また暴行と滅亡我らに來れり
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 わが民の女の滅亡によりてわが眼には涙の河ながる
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 わが目は斷ず涙をそそぎて止ず
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 天よりヱホバの臨み見て顧みたまふ時にまで至らん
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 わが邑の一切の女等の故によりてわが眼はわが心をいたましむ
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 故なくして我に敵する者ども鳥を追ごとくにいたく我をおひ
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 わが生命を坑の中にほろぼし わが上に石を投かけ
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 また水わが頭の上に溢る 我みづから言り滅びうせぬと
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 ヱホバよ われ深き坑の底より汝の名を呼り
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 なんぢ我が聲を聽きたまへり わが哀歎と祈求に耳をおほひたまふなかれ
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 わが汝を龥たりし時なんぢは近よりたまひて恐るるなかれと宣へり
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 主よなんぢはわが靈魂の訴を助け伸べ わが生命を贖ひ給へり
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 ヱホバよ なんぢは我がかうむりたる不義を見たまへり 願はくは我に正しき審判を與へたまへ
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 なんぢは彼らが我を怨み われを害せんとはかるを凡て見たまへり
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 ヱホバよなんぢは彼らが我を詈り 我を害せんとはかるを凡て聞きたまへり
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 かの立て我に逆らふ者等の言語およびその終日われを攻んとて運らす謀計もまた汝これを聞たまへり
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 ねがはくは彼らの起居をかんがみたまへ 我はかれらに歌ひそしらる
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 ヱホバよ なんぢは彼らが手に爲すところに循がひて報をなし
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 かれらをして心くらからしめたまはん なんぢの呪詛かれらに歸せよ
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 なんぢは震怒をもてかれらを追ひ ヱホバの天の下よりかれらをほろぼし絶ちたまはん
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
