< ヨブ 記 41 >
1 なんぢ鈎をもて鱷を釣いだすことを得んや その舌を糸にひきかくることを得んや
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 なんぢ葦の繩をその鼻に通し また鈎をその齶に衝とほし得んや
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 是あに頻になんぢに願ふことをせんや 柔かになんぢに言談んや
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 あに汝と契約を爲んや なんぢこれを執て永く僕と爲しおくを得んや
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 なんぢ鳥と戲むるる如くこれとたはむれ また汝の婦人等のために之を繋ぎおくを得んや
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 また漁夫の社會これを商貨と爲して商賣人の中間に分たんや
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 なんぢ漁叉をもてその皮に滿し 魚矛をもてその頭を衝とほし得んや
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 手をこれに下し見よ 然ばその戰鬪をおぼえて再び之を爲ざるべし
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 何人も之に激する勇氣あるなし 然ば誰かわが前に立うる者あらんや
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 誰か先に我に與へしところありて我をして之に酬いしめんとする者あらん 普天の下にある者はことごとく我有なり
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 我また彼者の肢體とその著るしき力とその美はしき身の構造とを言では措じ
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 誰かその面の戸を開きえんや その周圍の齒は畏るべし
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 その並列る鱗甲は之が誇るところ その相闔たる樣は堅く封じたるがごとく
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 此と彼とあひ接きて風もその中間にいるべからず
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 嚔すれば即はち光發す その目は曙光の眼瞼(を開く)に似たり
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 その鼻の孔よりは煙いできたりて宛然葦を焚く釜のごとし
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 力氣その頸に宿る 懼るる者その前に彷徨まよふ
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 その肉の片は密に相連なり 堅く身に着て動かす可らず
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 その心の堅硬こと石のごとく その堅硬こと下磨のごとし
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 その身を興す時は勇士も戰慄き 恐怖によりて狼狽まどふ
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 劍をもて之を撃とも利ず 鎗も矢も漁叉も用ふるところ無し
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 是は鐡を見ること稿のごとくし銅を見ること朽木のごとくす
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 弓箭もこれを逃しむること能はず 投石機の石も稿屑と見做る
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 その下腹には瓦礫の碎片を連ね 泥の上に麥打車を引く
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 淵をして鼎のごとく沸かへらしめ 海をして香油の釜のごとくならしめ
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 己が後に光る道を遺せば淵は白髮をいただけるかと疑はる
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 地の上には是と並ぶ者なし 是は恐怖なき身に造られたり
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 是は一切の高大なる者を輕視ず 誠に諸の誇り高ぶる者の王たるなり
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.