詩篇 104
1 わがたましいよ、主をほめよ。わが神、主よ、あなたはいとも大いにして誉と威厳とを着、
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 光を衣のようにまとい、天を幕のように張り、
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 水の上におのが高殿のうつばりをおき、雲をおのれのいくさ車とし、風の翼に乗りあるき、
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 風をおのれの使者とし、火と炎をおのれのしもべとされる。
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 あなたは地をその基の上にすえて、とこしえに動くことのないようにされた。
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 あなたはこれを衣でおおうように大水でおおわれた。水はたたえて山々の上を越えた。
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 あなたのとがめによって水は退き、あなたの雷の声によって水は逃げ去った。
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 山は立ちあがり、谷はあなたが定められた所に沈んだ。
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 あなたは水に境を定めて、これを越えさせず、再び地をおおうことのないようにされた。
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 あなたは泉を谷にわき出させ、それを山々の間に流れさせ、
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 野のもろもろの獣に飲ませられる。野のろばもそのかわきをいやす。
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 空の鳥もそのほとりに住み、こずえの間にさえずり歌う。
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 あなたはその高殿からもろもろの山に水を注がれる。地はあなたのみわざの実をもって満たされる。
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 あなたは家畜のために草をはえさせ、また人のためにその栽培する植物を与えて、地から食物を出させられる。
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 すなわち人の心を喜ばすぶどう酒、その顔をつややかにする油、人の心を強くするパンなどである。
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 主の木と、主がお植えになったレバノンの香柏とは豊かに潤され、
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 鳥はその中に巣をつくり、こうのとりはもみの木をそのすまいとする。
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 高き山はやぎのすまい、岩は岩だぬきの隠れる所である。
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 あなたは月を造って季節を定められた。日はその入る時を知っている。
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 あなたは暗やみを造って夜とされた。その時、林の獣は皆忍び出る。
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 若きししはほえてえさを求め、神に食物を求める。
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 日が出ると退いて、その穴に寝る。
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 人は出てわざにつき、その勤労は夕べに及ぶ。
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 主よ、あなたのみわざはいかに多いことであろう。あなたはこれらをみな知恵をもって造られた。地はあなたの造られたもので満ちている。
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 かしこに大いなる広い海がある。その中に無数のもの、大小の生き物が満ちている。
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 そこに舟が走り、あなたが造られたレビヤタンはその中に戯れる。
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 彼らは皆あなたが時にしたがって食物をお与えになるのを期待している。
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 あなたがお与えになると、彼らはそれを集める。あなたが手を開かれると、彼らは良い物で満たされる。
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 あなたがみ顔を隠されると、彼らはあわてふためく。あなたが彼らの息を取り去られると、彼らは死んでちりに帰る。
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 あなたが霊を送られると、彼らは造られる。あなたは地のおもてを新たにされる。
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 どうか、主の栄光がとこしえにあるように。主がそのみわざを喜ばれるように。
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 主が地を見られると、地は震い、山に触れられると、煙をいだす。
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 わたしは生きるかぎり、主にむかって歌い、ながらえる間はわが神をほめ歌おう。
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 どうか、わたしの思いが主に喜ばれるように。わたしは主によって喜ぶ。
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 どうか、罪びとが地から断ち滅ぼされ、悪しき者が、もはや、いなくなるように。わがたましいよ、主をほめよ。主をほめたたえよ。
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
