< ヨブ 記 4 >
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 「もし人があなたにむかって意見を述べるならば、あなたは腹を立てるでしょうか。しかしだれが黙っておれましょう。
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 見よ、あなたは多くの人を教えさとし、衰えた手を強くした。
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 あなたの言葉はつまずく者をたすけ起し、かよわいひざを強くした。
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 ところが今、この事があなたに臨むと、あなたは耐え得ない。この事があなたに触れると、あなたはおじ惑う。
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 あなたが神を恐れていることは、あなたのよりどころではないか。あなたの道の全きことは、あなたの望みではないか。
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 考えてみよ、だれが罪のないのに、滅ぼされた者があるか。どこに正しい者で、断ち滅ぼされた者があるか。
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 わたしの見た所によれば、不義を耕し、害悪をまく者は、それを刈り取っている。
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 彼らは神のいぶきによって滅び、その怒りの息によって消えうせる。
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 ししのほえる声、たけきししの声はともにやみ、若きししのきばは折られ、
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 雄じしは獲物を得ずに滅び、雌じしの子は散らされる。
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 さて、わたしに、言葉がひそかに臨んだ、わたしの耳はそのささやきを聞いた。
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 すなわち人の熟睡するころ、夜の幻によって思い乱れている時、
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 恐れがわたしに臨んだので、おののき、わたしの骨はことごとく震えた。
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 時に、霊があって、わたしの顔の前を過ぎたので、わたしの身の毛はよだった。
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 そのものは立ちどまったが、わたしはその姿を見わけることができなかった。一つのかたちが、わたしの目の前にあった。わたしは静かな声を聞いた、
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 『人は神の前に正しくありえようか。人はその造り主の前に清くありえようか。
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 見よ、彼はそのしもべをさえ頼みとせず、その天使をも誤れる者とみなされる。
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 まして、泥の家に住む者、ちりをその基とする者、しみのようにつぶされる者。
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 彼らは朝から夕までの間に打ち砕かれ、顧みる者もなく、永遠に滅びる。
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 もしその天幕の綱が彼らのうちに取り去られるなら、ついに悟ることもなく、死にうせるではないか』。
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.