ヨブ 記 31
1 わたしは、わたしの目と契約を結んだ、どうして、おとめを慕うことができようか。
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 もしそうすれば上から神の下される分はどんなであろうか。高き所から全能者の与えられる嗣業はどんなであろうか。
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 不義なる者には災が下らないであろうか。悪をなす者には災難が臨まないであろうか。
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 彼はわたしの道をみそなわし、わたしの歩みをことごとく数えられぬであろうか。
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 もし、わたしがうそと共に歩み、わたしの足が偽りにむかって急いだことがあるなら、
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 （正しいはかりをもってわたしを量れ、そうすれば神はわたしの潔白を知られるであろう。）
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 もしわたしの歩みが、道をはなれ、わたしの心がわたしの目にしたがって歩み、わたしの手に汚れがついていたなら、
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 わたしのまいたのを他の人が食べ、わたしのために成長するものが、抜き取られてもかまわない。
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 もし、わたしの心が、女に迷ったことがあるか、またわたしが隣り人の門で待ち伏せしたことがあるなら、
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 わたしの妻が他の人のためにうすをひき、他の人が彼女の上に寝てもかまわない。
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 これは重い罪であって、さばきびとに罰せられるべき悪事だからである。
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 これは滅びに至るまでも焼きつくす火であって、わたしのすべての産業を根こそぎ焼くであろう。
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 わたしのしもべ、また、はしためがわたしと言い争ったときに、わたしがもしその言い分を退けたことがあるなら、
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 神が立ち上がられるとき、わたしはどうしようか、神が尋ねられるとき、なんとお答えしようか。
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 わたしを胎内に造られた者は、彼をも造られたのではないか。われわれを腹の内に形造られた者は、ただひとりではないか。
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 わたしがもし貧しい者の願いを退け、やもめの目を衰えさせ、
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 あるいはわたしひとりで食物を食べて、みなしごに食べさせなかったことがあるなら、
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 （わたしは彼の幼い時から父のように彼を育て、またその母の胎を出たときから彼を導いた。）
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 もし着物がないために死のうとする者や、身をおおう物のない貧しい人をわたしが見た時に、
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 その腰がわたしを祝福せず、また彼がわたしの羊の毛で暖まらなかったことがあるなら、
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 もしわたしを助ける者が門におるのを見て、みなしごにむかってわたしの手を振り上げたことがあるなら、
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 わたしの肩骨が、肩から落ち、わたしの腕が、つけ根から折れてもかまわない。
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 わたしは神から出る災を恐れる、その威光の前には何事もなすことはできない。
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 わたしがもし金をわが望みとし、精金をわが頼みと言ったことがあるなら、
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 わたしがもしわが富の大いなる事と、わたしの手に多くの物を獲た事とを喜んだことがあるなら、
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 わたしがもし日の輝くのを見、または月の照りわたって動くのを見た時、
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 心ひそかに迷って、手に口づけしたことがあるなら、
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 これもまたさばきびとに罰せらるべき悪事だ。わたしは上なる神を欺いたからである。
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 わたしがもしわたしを憎む者の滅びるのを喜び、または災が彼に臨んだとき、勝ち誇ったことがあるなら、
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 （わたしはわが口に罪を犯させず、のろいをもって彼の命を求めたことはなかった。）
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 もし、わたしの天幕の人々で、『だれか彼の肉に飽きなかった者があるか』と、言わなかったことがあるなら、
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 （他国人はちまたに宿らず、わたしはわが門を旅びとに開いた。）
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 わたしがもし人々の前にわたしのとがをおおい、わたしの悪事を胸の中に隠したことがあるなら、
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 わたしが大衆を恐れ、宗族の侮りにおじて、口を閉じ、門を出なかったことがあるなら、
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 ああ、わたしに聞いてくれる者があればよいのだが、（わたしのかきはんがここにある。どうか、全能者がわたしに答えられるように。）ああ、わたしの敵の書いた告訴状があればよいのだが。
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 わたしは必ずこれを肩に負い、冠のようにこれをわが身に結び、
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 わが歩みの数を彼に述べ、君たる者のようにして、彼に近づくであろう。
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 もしわが田畑がわたしに向かって呼ばわり、そのうねみぞが共に泣き叫んだことがあるなら、
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 もしわたしが金を払わないでその産物を食べ、その持ち主を死なせたことがあるなら、
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 小麦の代りに、いばらがはえ、大麦の代りに雑草がはえてもかまわない」。ヨブの言葉は終った。
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
