ローマ人への手紙 3
1 さらばユダヤ人に何の優るる所ありや、また割禮に何の益ありや。
Přece však má židovský národ zvláštní postavení a určité výsady. Jaké? Není jich málo!
2 凡ての事に益おほし、先づ第一に彼らは神の言を委ねられたり。
Předně jim byla svěřena Boží slova.
3 されど如何ん、ここに信ぜざる者ありとも、その不 信は神の眞實を廢つべきか。
A co když jim někteří neuvěřili – můžete namítnout. A já se ptám: Myslíte, že Bůh jen pro jejich nedůvěru nedostojí svému slovu?
4 決して然らず、人をみな虚僞 者とすとも神を誠實とすべし。録して『なんぢは其の言にて義とせられ、審かるるとき勝を得給はん爲なり』とあるが如し。
Ale kdepak! Právě na tom ukáže, jak dovede být věrný i tehdy, když mu člověk nevěří. Tak to stojí i v Písmu: „Každý uzná, že čestně dodržíš to, co jsi slíbil, a jako vítěz vyjdeš z každého obvinění.“
5 然れど若し我らの不義は神の義を顯すとせば何と言はんか、怒を加へたまふ神は不義なるか（こは人の言ふごとく言ふなり）
Někdo však může namítnout: „Jestliže naše špatnost dává vyniknout Boží spravedlnosti, snad by nás Bůh neměl za ni trestat.“
6 決して然らず、若し然あらば神は如何にして世を審き給ふべき。
Jaký smysl by potom měl Boží soud?
7 わが虚僞によりて神の誠實いよいよ顯れ、その榮光とならんには、いかで我なほ罪人として審かるる事あらん。
To bychom mohli rovnou nabádat ke zlu, aby se dobro vedle něj tím víc zaskvělo.
8 また『善を來らせん爲に惡をなすは可からずや』（或 者われらを譏りて之を我らの言なりといふ）かかる人の罪に定めらるるは正し。
Někteří lidé to opravdu dělají, ale my ne, i když nás z toho obviňují. Takoví hříšníci budou plným právem odsouzeni.
9 さらば如何ん、我らの勝る所ありや、有ることなし。我ら既にユダヤ人もギリシヤ人もみな罪の下に在りと告げたり。
Napsal jsem vám již, že židovský národ má určité přednosti. To však neznamená, že židé jsou před Bohem lepší než ostatní. O všech lidech je v Žalmech napsáno:
10 録して『義人なし、一人だになし、
„Nikdo na světě není spravedlivý, ani jediný.
11 聰き者なく、神を求むる者なし。
Nikdo není moudrý, nikdo Boha nehledá.
12 みな迷ひて相 共に空しくなれり、善をなす者なし、一人だになし。
Všichni úplně zabloudili, jejich život ztratil smysl. Opuštěná je cesta dobra, nikdo po ní nekráčí.
13 彼らの咽は開きたる墓なり、舌には詭計あり、口唇のうちには蝮の毒あり、
Jejich hrdlo – otevřený hrob; jazyk – nástroj lsti a podvodu; rty – schránky jedu, uštknou tě jako had.
14 その口は詛と苦とにて滿つ。
15 その足は血を流すに速し、
K prolití krve je nemusíš pobízet,
16 破壞と艱難とその道にあり、
zkáza a bída jsou jejich průvodci,
17 彼らは平和の道を知らず。
cestu k pokoji však neznají,
18 その眼前に神をおそるる畏なし』とあるが如し。
ani úctu před Bohem.“
19 それ律法の言ふところは律法の下にある者に語ると我らは知る、これは凡ての口ふさがり、神の審判に全世界の服せん爲なり。
Víme však, že ustanovení zákona jsou závazná pro všechny, kterým byla určena. Každý tu musí uznat, že před Bohem je vinen,
20 律法の行爲によりては、一人だに神のまへに義とせられず、律法によりて罪は知らるるなり。
neboť sebeupřímnější snahou dodržovat zákon si nikdo před Bohem nedobude postavení bezúhonného; zákon naši vinu pouze blíže určuje a usvědčuje nás z ní.
21 然るに今や律法の外に神の義は顯れたり、これ律法と預言者とに由りて證せられ、
Dnes však už známe jinou cestu k věčnému životu než spoléhání se na vlastní dodržování Božích zákonů. Už Mojžíš a proroci o ní mluvili,
22 イエス・キリストを信ずるに由りて凡て信ずる者に與へたまふ神の義なり。之には何 等の差別あるなし。
ale teprve Kristem ji Bůh otevřel. On sám, jak odpovídá jeho povaze, rozhodl se dát novou příležitost lidem, kteří svými vinami ztratili podíl na Boží slávě: odevzdat život do všech důsledků Kristu.
23 凡ての人、罪を犯したれば神の榮光を受くるに足らず、
24 功なくして神の恩惠により、キリスト・イエスにある贖罪によりて義とせらるるなり。
Jaká to milost, že nic jiného není člověku zapotřebí. Kristus – toť svrchovaný důkaz Boží shovívavosti k nám.
25 即ち神は忍耐をもて過來しかたの罪を見遁し給ひしが、己の義を顯さんとて、キリストを立て、その血によりて信仰によれる宥の供物となし給へり。
Jeho krev prolitá na popravišti je pečetí smíření Boha se světem. Až dosud Bůh trest za naše viny pouze s nekonečnou trpělivostí odkládal; nyní je však vložil na Ježíše Krista, který pro ně zemřel. A tak jsou nám definitivně odpuštěny; odpuštěny všem, kdo tuto Boží nabídku smíření přijali. Tak Bůh z hříšných dělá opět bezúhonné, aniž sám cokoliv slevuje ze své spravedlnosti.
26 これ今おのれの義を顯して、自ら義たらん爲、またイエスを信ずる者を義とし給はん爲なり。
27 さらば誇るところ何處にあるか。既に除かれたり、何の律法に由りてか、行爲の律法か、然らず、信仰の律法に由りてなり。
Čím se tedy můžeme před Bohem chlubit? Ničím! Skutky? Ty nás nespasí. Jedině víra nás může zachránit.
28 我らは思ふ、人の義とせらるるは、律法の行爲によらず、信仰に由るなり。
Jsem přesvědčen, že nikoliv úzkostlivé dodržování všech přikázání a předpisů, ale pouze víra nás uschopní obstát před Bohem.
29 神はただユダヤ人のみの神なるか、また異邦人の神ならずや、然り、また異邦人の神なり。
Což je tu Bůh jen pro členy církve? Není snad Bohem všech lidí? To se rozumí, že je!
30 神は唯一にして、割禮ある者を信仰によりて義とし、割禮なき者をも信仰によりて義とし給へばなり。
Bůh je pouze jeden a bez rozdílu přijímá všechny, kdo se obrátí ke Kristu.
31 然らば我ら信仰をもて律法を空しくするか、決して然らず、反つて律法を堅うするなり。
Neprohlašujeme snad zákon za bezcenný tím, že stavíme víru tak vysoko? Rozhodně ne! Naopak, platnost zákona se tím jen potvrzuje.
