詩篇 77

1 我わがこゑをあげて神によばはん われ聲を神にあげなばその耳をわれにかたぶけたまはん

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 わがなやみの日にわれ主をたづねまつれり 夜わが手をのべてゆるむることなかりき わがたましひは慰めらるるをいなみたり

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 われ神をおもひいでて打なやむ われ思ひなげきてわが霊魂おとろへぬ (セラ)

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 なんぢはわが眼をささへて閉がしめたまはず 我はものいふこと能はぬほどに惱みたり

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 われむかしの日いにしへの年をおもへり

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 われ夜わが歌をむもひいづ 我わが心にてふかくおもひわが霊魂はねもころに尋ねもとむ

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 主はとこしへに棄たまふや 再びめぐみを垂たまはざるや

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 その憐憫はのこりなく永遠にさり そのちかひは世々ながく廢れたるや

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 神は恩をほどこすことを忘れたまふや 怒をもてそのあはれみを絨たまふや (セラ)

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 斯るときに我いへらく此はただわが弱きがゆゑのみいで至上者のみぎの手のもろもろの年をおもひいでん

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 われヤハの作爲をのべとなへん われ往古よりありし汝がくすしきみわざを思ひいたさん

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 また我なんぢのすべての作爲をおもひいで汝のなしたまへることを深くおもはん

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 神よなんぢの途はいときよし 神のごとく大なる神はたれぞや

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 なんぢは奇きみわざをなしたまへる神なり もろもろの民のあひだにその大能をしめし

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 その臂をもてヤコブ、ヨセフの子輩なんぢの民をあがなひたまへり (セラ)

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 かみよ大水なんぢを見たり おほみづ汝をみてをののき淵もまたふるへり

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 雲はみづをそそぎいだし空はひびきをいだし なんぢの矢ははしりいでたり

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 なんぢの雷鳴のこゑは暴風のうちにありき 電光は世をてらし地はふるひうごけり

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 なんぢの大道は海のなかにあり なんぢの徑はおほみづの中にあり なんぢの蹤跡はたづねがたかりき

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 なんぢその民をモーセとアロンとの手によりて羊の群のごとくみちびきたまへり

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.