詩篇 64

1 神よわがなげくときわが聲をききたまへ わが生命をまもりて仇のおそれより脱かれしめたまへ

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 ねがはくは汝われをかくして惡をなすものの陰かなる謀略よりまぬかれしめ不義をおこなふものの喧嘩よりまぬかれしめ給へ

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 かれらは劍のごとくおのが舌をとぎ その弓をはり矢をつがへるごとく苦言をはなち

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 隠れたるところにて全者を射んとす俄かにこれを射ておそるることなし

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 また彼此にあしき企圖をはげまし共にはかりてひそかに羂をまうく 斯ていふ誰かわれらを見んと

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 かれらはさまざまの不義をたづねいだして云われらは懇ろにたづね終れりと おのおのの衷のおもひと心とはふかし

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 然はあれど神は矢にてかれらを射たまふべし かれらは俄かに傷をうけん

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 斯てかれらの舌は其身にさからふがゆゑに遂にかれらは蹟かん これを見るものみな逃れさるべし

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 もろもろの人はおそれん而して神のみわざをのべつたへ その作たまへることを考ふべし

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 義者はヱホバをよろこびて之によりたのまん すべて心のなほきものは皆ほこることを得ん

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.