詩篇 49
1 もろもろの民よきけ賤きも貴きも富るも貧きもすべて地にすめる者よ なんぢらともに耳をそばだてよ
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
2 もろもろの民よきけ賤きも貴きも富るも貧きもすべて地にすめる者よ なんぢらともに耳をそばだてよ
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
3 わが口はかしこきことをかたり わが心はさときことを思はん
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
4 われ耳を喩言にかたぶけ琴をならしてわが幽玄なる語をときあらはさん
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
5 わが踵にちかかる不義のわれを打圍むわざはひの日もいかで懼るることあらんや
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
6 おのが富をたのみ財おほきを誇るもの
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
7 たれ一人おのが兄弟をあがなふことあたはず之がために贖價を神にささげ
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
8 之をとこしへに生存へしめて朽ざらしむることあたはず（霊魂をあがなふには費いとおほくして此事をとこしへに捨置ざるを得ざればなり）
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
9 之をとこしへに生存へしめて朽ざらしむることあたはず（霊魂をあがなふには費いとおほくして此事をとこしへに捨置ざるを得ざればなり）
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 そは智きものも死 おろかものも獣心者もひとしくほろびてその富を他人にのこすことは常にみるところなり
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
11 かれら竊におもふ わが家はとこしへに存りわがすまひは世々にいたらんと かれらはその地におのが名をおはせたり
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
12 されど人は譽のなかに永くとどまらず亡びうする獣のごとし
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
13 斯のごときは愚かなるものの途なり 然はあれど後人はその言をよしとせん (セラ)
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
16 人のとみてその家のさかえくははらんとき汝おそるるなかれ
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
17 かれの死るときは何一つたづさへゆくことあたはず その榮はこれにしたがひて下ることをせざればなり
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
18 かかる人はいきながらふるほどに己がたましひを祝するとも みづからを厚うするがゆゑに人々なんぢをほむるとも
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
19 なんぢ列祖の世にゆかん かれらはたえて光をみざるべし
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
20 尊貴なかにありて暁らざる人はほろびうする獣のごとし
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
