詩篇 22
1 わが神わが神なんぞ我をすてたまふや 何なれば遠くはなれて我をすくはず わが歎きのこゑをきき給はざるか
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 ああわが神われ晝よばはれども汝こたへたまはず 夜よばはれどもわれ平安をえず
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 然はあれイスラエルの讃美のなかに住たまふものよ汝はきよし
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 われらの列祖はなんぢに依賴めり かれら依賴みたればこれを助けたまへり
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 かれら汝をよびて援をえ汝によりたのみて恥をおへることなかりき
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 然はあれどわれは蟲にして人にあらず 世にそしられ民にいやしめらる
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 すべてわれを見るものはわれをあざみわらひ 口唇をそらし首をふりていふ
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 かれはヱホバによりたのめりヱホバ助くべし ヱホバかれを悦びたまふが故にたすくべしと
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 されど汝はわれを胎内よりいだし給へるものなり わが母のふところにありしとき旣になんぢに依賴ましめたまへり
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 我うまれいでしより汝にゆだねられたり わが母われを生しときより汝はわが神なり
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 われに遠ざかりたまふなかれ 患難ちかづき又すくふものなければなり
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 おほくの牡牛われをめぐりバサンの力つよき牡牛われをかこめり
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 かれらは口をあけて我にむかひ物をかきさき吼うだく獅のごとし
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 われ水のごとくそそぎいだされ わがもろもろの骨ははづれ わが心は蝋のごとくなりて腹のうちに鎔たり
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 わが力はかわきて陶器のくだけのごとく わが舌は齶にひたつけり なんぢわれを死の塵にふさせたまへり
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 そは犬われをめぐり惡きものの群われをかこみてわが手およびわが足をさしつらぬけり
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 わが骨はことごとく數ふるばかりになりぬ 惡きものの目をとめて我をみる
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 かれらたがひにわが衣をわかち我がしたぎを鬮にす
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 ヱホバよ遠くはなれ居たまふなかれ わが力よねがはくは速きたりてわれを授けたまへ
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 わがたましひを劍より助けいだし わが生命を犬のたけきいきほひより脱れしめたまへ
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 われを獅の口また野牛のつのより救ひいだしたまへ なんぢ我にこたへたまへり
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 われなんぢの名をわが兄弟にのべつたへ なんぢを會のなかにて讃たたへん
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 ヱホバを懼るるものよヱホバをほめたたへよ ヤコブのもろもろの裔よヱホバをあがめよ イスラエルのもろもろのすゑよヱホバを畏め
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 ヱホバはなやむものの辛苦をかろしめ棄たまはず これに聖顔をおほふことなくしてその叫ぶときにききたまへばなり
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 大なる會のなかにてわが汝をほめたたふるは汝よりいづるなり わが誓ひしことはヱホバをおそるる者のまへにてことごとく償はん
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 謙遜者はくらひて飽ことをえ ヱホバをたづねもとむるものはヱホバをほめたたへん 願くはなんぢらの心とこしへに生んことを
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 地のはては皆おもひいだしてヱホバに歸りもろもろの國の族はみな前にふしをがむべし
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 國はヱホバのものなればなり ヱホバはもろもろの國人をすべをさめたまふ
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 地のこえたるものは皆くらひてヱホバををがみ塵にくだるものと己がたましひを存ふること能はざるものと皆そのみまへに拝跪かん
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 たみの裔のうちにヱホバにつかる者あらん 主のことは代々にかたりつたへらるべし
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 かれら來りて此はヱホバの行爲なりとてその義を後にうまるる民にのべつたへん
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
