詩篇 137

1 われらバビロンの河のほとりにすわり シオンをおもひいでて涙をながしぬ

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 われらそのあたりの柳にわが琴をかけたり

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 そはわれらを虜にせしものわれらに歌をもとめたり 我儕をくるしむる者われらにおのれを歓ばせんとて シオンのうた一つうたへといへり

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 われら外邦にありていかでヱホバの歌をうたはんや

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 エルサレムよもし我なんぢをわすれなばわが右の手にその巧をわすれしめたまへ

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 もしわれ汝を思ひいでず もしわれヱルサレムをわがすべての歓喜の極となさずばわが舌をわが腭につかしめたまヘ

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 ヱホバよねがはくはヱルサレムの日にエドムの子輩がこれを掃除けその基までもはらひのぞけといへるを聖意にとめたまへ

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 ほろぼさるべきバビロンの女よ なんぢがわれらに作しごとく汝にむくゆる人はさいはひなるべし

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 なんぢの嬰兒をとりて岩のうへになげうつものは福ひなるべし

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.