詩篇 12

1 ああヱホバよ助けたまへ そは神をうやまふ人はたえ誠あるものは人の子のなかより消失るなり

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

2 人はみな虚偽をもてその隣とあひかたり滑なるくちびると貳心とをもてものいふ

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

3 ヱホバはすべての滑なるくちびると大なる言をかたる舌とをほろぼし給はん

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

4 かれらはいふ われら舌をもて勝をえん この口唇はわがものなり誰かわれらに主たらんやと

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

5 ヱホバのたまはく 苦しむもの掠められ貧しきもの歎くがゆゑに我いま起てこれをその慕ひもとむる平安におかん

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

6 ヱホバの言はきよきことばなり 地にまうけたる爐にてねり七次きよめたる白銀のごとし

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

7 ヱホバよ汝はかれらをまもり之をたすけてとこしへにこの類より免れしめたまはん

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.

8 人の子のなかに穢しきことの崇めらるるときは惡者ここやかしこにあるくなり

Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.