詩篇 109
1 わが讃たたふる神よもだしたまふなかれ
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 かれらは惡の口とあざむきの口とをあけて我にむかひ いつはりの舌をもて我にかたり
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 うらみの言をもて我をかこみ ゆゑなく我をせめて闘ふことあればなり
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 われ愛するにかれら反りてわが敵となる われただ祈るなり
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 かれらは惡をもてわが善にむくい恨をもてわが愛にむくいたり
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 ねがはくは彼のうへに惡人をたてその右方に敵をたたしめたまへ
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 かれが鞫かるるときはその罪をあらはにせられ又そのいのりは罪となり
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 その日はすくなく その職はほかの人にえられ
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 その子輩はみなしごとなり その妻はやもめとなり
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 その子輩はさすらひて乞丐 そのあれたる處よりいできたりて食をもとむべし
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 彼のもてるすべてのものは債主にうばはれ かれの勤勞は外人にかすめらるべし
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 かれに惠をあたふる人ひとりだになく かれの孤子をあはれむ者もなく
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 その裔はたえその名はつぎの世にきえうすべし
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 その父等のよこしまはヱホバのみこころに記され その母のつみはきえざるべし
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 かれらは恒にヱホバの前におかれ その名は地より斷るべし
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 かかる人はあはれみを施すことをおもはず反りて貧しきもの乏しきもの心のいためる者をころさんとして攻たりき
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 かかる人は詛ふことをこのむ この故にのろひ己にいたる惠むことをたのしまず この故にめぐみ己にとほざかれり
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 かかる人はころものごとくに詛をきる この故にのろひ水のごとくにおのれの衷にいり油のごとくにおのれの骨にいれり
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 ねがはくは詛をおのれのきたる衣のごとく帶のごとくなして恒にみづから纏はんことを
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 これらの事はわが敵とわが霊魂にさからひて惡言をいふ者とにヱホバのあたへたまふ報なり
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 されど主ヱホバよなんぢの名のゆゑをもて我をかへりみたまへ なんぢの憐憫はいとふかし ねがはくは我をたすけたまへ
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 われは貧しくして乏し わが心うちにて傷をうく
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 わがゆく状はゆふ日の影のごとく また蝗のごとく吹さらるるなり
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 わが膝は斷食によりてよろめき わが肉はやせおとろふ
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 われは彼等にそしらるる者となれり かれら我をみるときは首をふる
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 わが神ヱホバよねがはくは我をたすけその憐憫にしたがひて我をすくひたまへ
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 ヱホバよこれらは皆なんぢの手よりいで 汝のなしたまへることなるを彼等にしらしめたまへ
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 かれらは詛へども汝はめぐみたまふ かれらの立ときは恥かしめらるれどもなんぢの僕はよろこばん
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 わがもろもろの敵はあなどりを衣おのが恥を外袍のごとくにまとふべし
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 われはわが口をもて大にヱホバに謝し おほくの人のなかにて讃まつらむ
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 ヱホバはまづしきものの右にたちてその霊魂を罪せんとする者より之をすくひたまへり
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
