詩篇 107
1 ヱホバに感謝せよ ヱホバは惠ふかくましましてその憐憫かぎりなし
Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2 ヱホバの救贖をかうぶる者はみな然いふべきなり
Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3 ヱホバは敵の手よりかれらを贖ひもろもろの地よ東西北南よりとりあつめたまへり
A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4 かれら野にてあれはてたる路にさまよひその住ふべき邑にあはざりき
Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5 かれら饑また渇きそのうちの霊魂おとろへたり
Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6 斯てその困苦のうちにてヱホバをよばはりたればヱホバこれを患難よりたすけいだし
Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7 住ふべき邑にゆかしめんとて直き路にみちびきたまへり
A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8 願くはすべての人はヱホバの惠により人の子になしたまへる奇しき事跡によりてヱホバを讃稱へんことを
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9 ヱホバは渇きしたふ霊魂をたらはせ饑たるたましひを嘉物にてあかしめ給へばなり
Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10 くらきと死の蔭とに居るもの患難とくろがねとに縛しめらるるもの
Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11 神の言にそむき至高者のをしへを蔑しめければ
Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12 勤勞をもてその心をひくうしたまへり かれら仆れたれど助くるものもなかりき
Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13 斯てその困苦のうちにてヱホバをよばはりたればヱホバこれを患難よりすくひ
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14 くらきと死のかげより彼等をみちびき出してその械をこぼちたまへり
Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15 願くはすべての人はヱホバの惠により人の子になしたまへる奇しき事跡によりてヱホバを讃稱へんことを
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16 そはあかがねの門をこぼち くろがねの關木をたちきりたまへり
Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17 愚かなる者はおのが愆の道により己がよこしまによりて惱めり
Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18 かれらの霊魂はすべての食物をきらひて死の門にちかづく
Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19 かくてその困苦のうちにてヱホバをよばふ ヱホバこれを患難よりすくひたまふ
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20 その聖言をつかはして之をいやし之をその滅亡よりたすけいだしたまふ
Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21 願くはすべての人ヱホバのめぐみにより人の子になしたまへる奇しき事跡によりてヱホバをほめたたへんことを
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22 かれらは感謝のそなへものをささげ喜びうたひてその事跡をいひあらはすべし
A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23 舟にて海にうかび大洋にて事をいとなむ者は
Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24 ヱホバのみわざを見また淵にてその奇しき事跡をみる
Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25 ヱホバ命じたまへばあらき風おこりてその浪をあぐ
Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26 かれら天にのぼりまた淵にくだり患難によりてその霊魂とけさり
Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27 左た右たにかたぶき酔たる者のごとく踉蹌てなす所をしらず
Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28 かくてその困苦のうちにてヱホバをよばふ ヱホバこれを患難よりたづさへいで
Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29 狂風をしづめて浪をおだやかになし給へり
Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30 かれらはおのが靜かなるをよろこぶ 斯てヱホバはかれらをその望むところの湊にみちびきたまふ
I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31 願くはすべての人ヱホバの惠により人の子になしたまへる奇しき事跡によりてヱホバをほめたたへんことを
Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32 かれら民の會にてこれをあがめ長老の座にてこれを讃稱ふべし
Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33 ヱホバは河を野にかはらせ泉をかわける地に變らせ
Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34 また豊かなる地にすめる民の惡によりてそこを鹵の地にかはらせ給ふ
Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35 野を池にかはらせ乾ける地をいづみにかはらせ
Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36 ここに餓たるものを住はせたまふ されば彼らは己がすまひの邑をたて
I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37 畠にたねをまき葡萄園をまうけてそのむすべる實をえたり
Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38 ヱホバはかれらの甚くふえひろごれるまでに惠をあたへ その牲畜のへることをも許したまはず
Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39 されどまた虐待くるしみ悲哀によりて減ゆき且うなたれたり
A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40 ヱホバもろもろの君に侮辱をそそぎ道なき荒地にさまよはせたまふ
Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41 然はあれど貧しきものを患難のうちより擧てその家族をひつじの群のごとくならしめたまふ
Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42 直きものは之をみて喜びもろもろの不義はその口をふさがん
Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43 すべて慧者はこれらのことに心をよせヱホバの憐憫をさとるべし
Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
