詩篇 102
1 ヱホバよわが祈をききたまへ 願くはわが號呼のこゑの御前にいたらんことを
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 わが窮苦の日みかほを蔽ひたまふなかれ なんぢの耳をわれにかたぶけ 我がよぶ日にすみやかに我にこたへたまへ
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 わがもろもろの日は煙のごとくきえ わが骨はたきぎのごとく焚るるなり
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 わがこころは草のごとく撃れてしほれたり われ糧をくらふを忘れしによる
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 わが歎息のこゑによりてわが骨はわが肉につく
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 われは野の鸅鸕のごとく荒たる跡のふくろふのごとくになりぬ
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 われ醒てねぶらず ただ友なくして屋蓋にをる雀のごとくなれり
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 わが仇はひねもす我をそしる 猖狂ひて我をせむるもの我をさして誓ふ
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 われは糧をくらふごとくに灰をくらひ わが飮ものには涙をまじへたり
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 こは皆なんぢの怒と忿恚とによりてなり なんぢ我をもたげてなげすて給へり
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 わが齡はかたぶける日影のごとし またわれは草のごとく萎れたり
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 されどヱホバよなんぢは永遠にながらへ その名はよろづ世にながらへん
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 なんぢ起てシオンをあはれみたまはん そはシオンに恩惠をほどこしたまふときなり そのさだまれる期すでに來れり
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 なんぢの僕はシオンの石をもよろこび その塵をさへ愛しむ
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 もろもろの國はヱホバの名をおそれ 地のもろもろの王はその榮光をおそれん
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 ヱホバはシオンをきづき榮光をもてあらはれたまへり
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 ヱホバは乏しきものの祈をかへりみ彼等のいのりを藐しめたまはざりき
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 來らんとするのちの世のためにこの事をしるさん 新しくつくられたる民はヤハをほめたたふべし
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 ヱホバその聖所のたかき所よりみおろし天より地をみたまへり
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 こは俘囚のなげきをきき死にさだまれる者をときはなち
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 人々のシオンにてヱホバの名をあらはしヱルサレムにてその頌美をあらはさんが爲なり
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 かかる時にもろもろの民もろもろの國つどひあつまりてヱホバに事へまつらん
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 ヱホバはわがちからを途にておとろへしめ わが齢をみじかからしめ給へり
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 我いへりねがはくはわが神よわがすべての日のなかばにて我をとりさりたまふなかれ 汝のよはひは世々かぎりなし
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 汝いにしへ地の基をすゑたまへり 天もまたなんぢの手の工なり
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 これらは亡びん されど汝はつねに存らへたまはん これらはみな衣のごとくふるびん 汝これらを袍のごとく更たまはん されば彼等はかはらん
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 然れども汝はかはることなし なんぢの齢はをはらざるなり
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 汝のしもべの子輩はながらへん その裔はかたく前にたてらるべし
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
