箴言 知恵の泉 19
1 ただしく歩むまづしき者は くちびるの悖れる愚なる者に愈る
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2 心に思慮なければ善らず 足にて急ぐものは道にまよふ
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3 人はおのれの痴によりて道につまづき 反て心にヱホバを怨む
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4 資財はおほくの友をあつむ されど貧者はその友に疎まる
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5 虚偽の證人は罰をまぬかれず 謊言をはくものは避るることをえず
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6 君に媚る者はおほし 凡そ人は贈物を與ふる者の友となるなり
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7 貧者はその兄弟すらも皆これをにくむ 况てその友これに遠ざからざらんや 言をはなちてこれを呼とも去てかへらざるなり
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8 智慧を得る者はおのれの霊魂を愛す 聰明をたもつ者は善福を得ん
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9 虚偽の證人は罰をまぬかれず 謊言をはく者はほろぶべし
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10 愚なる者の驕奢に居るは適当からず 况て僕にして上に在る者を治むることをや
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11 聰明は人に怒をしのばしむ 過失を宥すは人の榮譽なり
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12 王の怒は獅の吼るが如く その恩典は草の上におく露のごとし
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13 愚なる子はその父の災禍なり 妻の相爭そふは雨漏のたえぬにひとし
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14 家と資財とは先祖より承嗣ぐもの 賢き妻はヱホバより賜ふものなり
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15 懶惰は人を酣寐せしむ 懈怠人は饑べし
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16 誡命を守るものは自己の霊魂を守るなり その道をかろむるものは死ぬべし
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17 貧者をあはれむ者はヱホバに貸すなり その施濟はヱホバ償ひたまはん
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18 望ある間に汝の子を打て これを殺すこころを起すなかれ
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19 怒ることの烈しき者は罰をうく 汝もしこれを救ふともしばしば然せざるを得じ
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20 なんぢ勸をきき訓をうけよ 然ばなんぢの終に智慧あらん
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21 人の心には多くの計畫あり されど惟ヱホバの旨のみ立べし
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22 人のよろこびは施濟をするにあり 貧者は謊人に愈る
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23 ヱホバを畏るることは人をして生命にいたらしめ かつ恒に飽足りて災禍に遇ざらしむ
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24 惰者はその手を盤にいるるも之をその口に擧ることをだにせず
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25 嘲笑者を打て さらば拙者も愼まん 哲者を譴めよ さらばかれ知識を得ん
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26 父を煩はし母を逐ふは羞赧をきたらし凌辱をまねく子なり
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27 わが子よ哲言を離れしむる敎を聽くことを息めよ
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28 惡き證人は審判を嘲り 惡者の口は惡を呑む
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29 審判は嘲笑者のために備へられ 鞭は愚なる者の背のために備へらる
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.
