マタイの福音書 22
1 イエスまた譬をもて答へて言ひ給ふ
Ježíš jim vyprávěl další příběh:
2 『天國は己が子のために婚筵を設くる王のごとし。
„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.
3 婚筵に招きおきたる人々を迎へんとて僕どもを遺ししに、來るを肯はず。
Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.
4 復ほかの僕どもを遣すとて言ふ「招きたる人々に告げよ、視よ、晝餐は既に備りたり。我が牛も肥えたる畜も屠られて、凡ての物 備りたれば、婚筵に來れと」
Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘
5 然るに人々 顧みずして、或 者は己が畑に、或 者は己が商賣に往けり。
Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.
6 また他の者は僕を執へて、辱しめかつ殺したれば、
7 王 怒りて軍勢を遣し、かの兇行者を滅して其の町を燒きたり。
To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.
8 かくて僕どもに言ふ「婚筵は既に備りたれど、招きたる者どもは相應しからず。
Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.
9 されば汝ら街に往きて、遇ふほどの者を婚筵に招け」
Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘
10 僕ども途に出でて、善きも惡しきも遇ふほどの者をみな集めたれば、婚禮の席は客にて滿てり。
Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.
11 王、客を見んとて入り來り、一人の禮服を著けぬ者あるを見て、
Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.
12 之に言ふ「友よ、如何なれば禮服を著けずして此處に入りたるか」かれ默しゐたり。
Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘On mlčel.
13 ここに王、侍者らに言ふ「その手 足を縛りて外の暗黒に投げいだせ、其處にて哀哭・切齒することあらん」
Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.
14 それ招かるる者は多かれど、選ばるる者は少し』
Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘“
15 ここにパリサイ人ら出でて、如何にしてかイエスを言の羂に係けんと相 議り、
Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.
16 その弟子らをヘロデ黨の者どもと共に遺して言はしむ『師よ、我らは知る、なんじは眞にして、眞をもて神の道を教へ、かつ誰をも憚りたまふ事なし、人の外貌を見 給はぬ故なり。
Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.
17 されば我らに告げたまへ、貢をカイザルに納むるは可きか、惡しきか、如何に思ひたまふ』
Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“
18 イエスその邪曲なるを知りて言ひたまふ『僞善者よ、なんぞ我を試むるか。
Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?
19 貢の金を我に見せよ』彼らデナリ一つを持ち來る。
Ukažte mi minci!“Oni mu podali denár.
20 イエス言ひ給ふ『これは誰の像、たれの號なるか』
„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“
21 彼ら言ふ『カイザルのなり』ここに彼らに言ひ給ふ『さらばカイザルの物はカイザルに、神の物は神に納めよ』
„Císaře, “odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“
22 彼ら之を聞きて怪しみ、イエスを離れて去り往けり。
Zaskočeni tou odpovědí, odešli.
23 復活なしといふサドカイ人ら、その日みもとに來り問ひて言ふ
Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:
24 『師よ、モーセは「人もし子なくして死なば、其の兄弟かれの妻を娶りて、兄弟のために世嗣を擧ぐべし」と云へり。
„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.
25 我らの中に七人の兄弟ありしが、兄めとりて死に、世嗣なくして其の妻を弟に遺したり。
U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.
26 その二その三より、その七まで皆かくの如く爲し、
Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.
27 最後にその女も死にたり。
Poslední ze všech zemřela i ta žena.
28 されば復活の時、その女は七人のうち誰の妻たるべきか、彼ら皆これを妻としたればなり』
Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“
29 イエス答へて言ひ給ふ『なんぢら聖書をも神の能力をも知らぬ故に誤れり。
Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.
30 それ人よみがへりの時は、娶らず嫁がず、天に在る御使たちの如し。
Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.
31 死人の復活に就きては、神なんぢらに告げて、
A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?
32 「我はアブラハムの神、イサクの神、ヤコブの神なり」と言ひ給へることを未だ讀まぬか。神は死にたる者の神にあらず、生ける者の神なり』
Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“
33 群衆これを聞きて其の教に驚けり。
Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.
34 パリサイ人ら、イエスのサドカイ人らを默さしめ給ひしことを聞きて相 集り、
Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.
35 その中なる一人の教法師、イエスを試むる爲に問ふ
Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:
36 『師よ、律法のうち孰の誡命が大なる』
„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“
37 イエス言ひ給ふ『「なんぢ心を盡し、精神を盡し、思を盡して主なる汝の神を愛すべし」
Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘
38 これは大にして第一の誡命なり。
To je první a nejdůležitější přikázání.
39 第二もまた之にひとし「おのれの如くなんぢの隣を愛すべし」
Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘
40 律法 全體と預言者とは此の二つの誡命に據るなり』
Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“
41 パリサイ人らの集りたる時、イエス彼らに問ひて言ひ給ふ
Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:
42 『なんぢらはキリストに就きて如何に思ふか、誰の子なるか』かれら言ふ『ダビデの子なり』
„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“Odpověděli: „Davidův.“
43 イエス言ひ給ふ『さらばダビデ御靈に感じて何 故かれを主と稱ふるか。曰く
On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:
44 「主わが主に言ひ給ふ、われ汝の敵を汝の足の下に置くまでは、我が右に坐せよ」
‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘
45 斯くダビデ彼を主と稱ふれば、爭でその子ならんや』
Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“
46 誰も一言だに答ふること能はず、その日より敢へて復イエスに問ふ者なかりき。
Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.
