マルコの福音書 6
1 かくて其處をいで、己が郷に到り給ひしに、弟子たちも從へり。
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2 安息 日になりて、會堂にて教へ始め給ひしに、聞きたる多くのもの驚きて言ふ『この人は此 等のことを何處より得しぞ、此の人の授けられたる智慧は何ぞ、その手にて爲すかくのごとき能力あるわざは何ぞ。
A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3 此の人は木匠にして、マリヤの子、またヤコブ、ヨセ、ユダ、シモンの兄弟ならずや、其の姉妹も此處に我らと共にをるに非ずや』遂に彼に躓けり。
Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.
4 イエス彼らに言ひたまふ『預言者は、おのが郷、おのが親族、おのが家の外にて尊ばれざる事なし』
I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém.
5 彼處にては、何の能力ある業をも行ひ給ふこと能はず、ただ少數の病める者に、手をおきて醫し給ひしのみ。
I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6 彼らの信仰なきを怪しみ給へり。かくて村々を歴 巡りて教へ給ふ。
I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7 また十二 弟子を召し、二人づつ遣しはじめ、穢れし靈を制する權威を與へ、
A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8 かつ旅のために、杖 一つの他は、何をも持たず、糧も嚢も帶の中に錢をも持たず、
A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz,
9 ただ草鞋ばかりをはきて、二つの下衣をも著ざることを命じ給へり。
Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní.
10 かくて言ひたまふ『何處にても人の家に入らば、その地を去るまで其處に留れ。
A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11 何地にても汝らを受けず、汝らに聽かずば、其處を出づるとき、證のために足の裏の塵を拂へ』
A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu.
12 ここに弟子たち出で往きて、悔改むべきことを宣傅へ、
Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13 多くの惡鬼を逐ひいだし、多くの病める者に油をぬりて醫せり。
A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali.
14 かくてイエスの名 顯れたれば、ヘロデ王ききて言ふ『バプテスマのヨハネ死人の中より甦へりたり。この故に此 等の能力その中に働くなり』
A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho, ) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.
15 或 人は『エリヤなり』といひ、或 人は『預言者、いにしへの預言者のごとき者なり』といふ。
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.
16 ヘロデ聞きて言ふ『わが首斬りしヨハネ、かれ甦へりたるなり』
To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal.
17 ヘロデ先にその娶りたる己が兄弟ピリポの妻ヘロデヤの爲に、みづから人を遣し、ヨハネを捕へて獄に繋げり。
Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18 ヨハネ、ヘロデに『その兄弟の妻を納るるは宣しからず』と言へるに因る。
Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19 ヘロデヤ、ヨハネを怨みて殺さんと思へど能はず。
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20 それはヘロデ、ヨハネの義にして聖なる人たるを知りて、之を畏れ、之を護り、且つその教をききて、大に惱みつつも、なほ喜びて聽きたる故なり。
Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21 然るに機よき日 來れり。ヘロデ己が誕生日に、大臣・將校・ガリラヤの貴人たちを招きて饗宴せしに、
Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22 かのヘロデヤの娘いり來りて、舞をまひ、ヘロデと其の席に列れる者とを喜ばしむ。王、少女に言ふ『何にても欲しく思ふものを求めよ、我あたへん』
A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23 また誓ひて言ふ『なんぢ求めば、我が國の半までも與へん』
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24 娘いでて母にいふ『何を求むべきか』母いふ『バプテスマのヨハネの首を』
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25 娘ただちに急ぎて王の許に入りきたり、求めて言ふ『ねがはくは、バプテスマのヨハネの首を盆に載せて速かに賜はれ』
A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
26 王いたく憂ひたれど、その誓と席に在る者とに對して拒むことを好まず、
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27 直ちに衞兵を遣し、之にヨハネの首を持ち來ることを命ず、衞兵ゆきて、獄にてヨハネを首斬り、
Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
28 その首を盆にのせ、持ち來りて少女に與ふ、少女これを母に與ふ。
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.
29 ヨハネの弟子たち聞きて來り、その屍體を取りて墓に納めたり。
Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30 使徒たちイエスの許に集りて、その爲ししこと、教へし事をことごとく告ぐ。
Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31 イエス言ひ給ふ『なんぢら人を避け、寂しき處に、いざ來りて暫し息へ』これは往來の人おほくして、食する暇だになかりし故なり。
I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli.
32 かくて人を避け、舟にて寂しき處にゆく。
I plavili se na lodí na pusté místo soukromí.
33 其の往くを見て、多くの人それと知り、その處を指して、町々より徒歩にてともに走り、彼 等よりも先に往けり。
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34 イエス出でて大なる群衆を見、その牧ふ者なき羊の如くなるを甚く憫みて、多くの事を教へはじめ給ふ。
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35 時すでに晩くなりたれば、弟子たち御許に來りていふ『ここは寂しき處、はや時も晩し。
A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo.
36 人々を去らしめ、周圍の里また村に往きて、己がために食物を買はせ給へ』
Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37 答へて言ひ給ふ『なんぢら食物を與へよ』弟子たち言ふ『われら往きて二 百デナリのパンを買ひ、これに與へて食はすべきか』
On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38 イエス言ひ給ふ『パン幾つあるか、往きて見よ』彼ら見ていふ『五つ、また魚 二つあり』
I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39 イエス凡ての人の組々となりて、青 草の上に坐することを命じ給へば、
I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40 或は百 人、あるひは五 十 人、畝のごとく列びて坐す。
I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.
41 かくてイエス五つのパンと二つの魚とを取り、天を仰ぎて祝し、パンをさき、弟子たちに付して人々の前に置かしめ、二つの魚をも人 毎に分け給ふ。
A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky.
42 凡ての人 食ひて飽きたれば、
I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43 パンの餘、魚の殘を集めしに、十二の筐に滿ちたり。
Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44 パンを食ひたる男は五 千 人なりき。
A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů.
45 イエス直ちに、弟子たちを強ひて舟に乘らせ、自ら群衆を返す間に、彼方なるベツサイダに先に往かしむ。
A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup.
46 群衆に別れてのち、祈らんとて山にゆき給ふ。
A propustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47 夕になりて、舟は海の眞中にあり、イエスはひとり陸に在す。
A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi.
48 風 逆ふに因りて、弟子たちの漕ぎ煩ふを見て、夜明の四時ごろ、海の上を歩み、その許に到りて、往き過ぎんとし給ふ。
A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti.
49 弟子たち其の海の上を歩み給ふを見、變化の者ならんと思ひて叫ぶ。
Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli.
50 皆これを見て心 騷ぎたるに因る。イエス直ちに彼らに語りて言ひ給ふ『心 安かれ、我なり、懼るな』
(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51 かくて弟子たちの許にゆき、舟に登り給へば、風やみたり。弟子たち心の中にて甚く驚く、
I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili.
52 彼らは先のパンの事をさとらず、反つて其の心 鈍くなりしなり。
Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53 遂に渡りてゲネサレの地に著き、舟がかりす。
A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54 舟より上りしに、人々ただちにイエスを認めて、
A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55 徧くあたりを馳せまはり、その在すと聞く處々に、患ふ者を床のままつれ來る。
A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl.
56 その到りたまふ處には、村にても、町にても、里にても、病める者を市場におきて、御衣の總にだに觸らしめ給はんことを願ふ。觸りし者は、みな醫されたり。
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.
