マルコの福音書 13
1 イエス宮を出で給ふとき、弟子の一人いふ『師よ、見 給へ、これらの石、これらの建造物、いかに盛ならずや』
A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení!
2 イエス言ひ給ふ『なんぢ此 等の大なる建造物を見るか、一つの石も崩されずしては石の上に殘らじ』
Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen.
3 オリブ山にて宮の方に對ひて坐し給へるに、ペテロ、ヤコブ、ヨハネ、アンデレ竊に問ふ
A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej:
4 『われらに告げ給へ、これらの事は何時あるか、又すべて此 等の事の成し遂げられんとする時は、如何なる兆あるか』
Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti?
5 イエス語り出で給ふ『なんぢら人に惑されぬやうに心せよ。
Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl.
6 多くの者わが名を冒し來り「われは夫なり」と言ひて多くの人を惑さん。
Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou.
7 戰爭と戰爭の噂とを聞くとき懼るな、かかる事はあるべきなり、されど未だ終にはあらず。
Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec.
8 即ち「民は民に、國は國に逆ひて起たん」また處々に地震あり、饑饉あらん、これらは産の苦難の始なり。
Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky.
9 汝 等みづから心せよ、人々なんぢらを衆議所に付さん。なんぢら會堂に曳かれて打たれ、且わが故によりて、司たち及び王たちの前に立てられん、これは證をなさん爲なり。
A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim.
10 かくて福音は先づもろもろの國人に宣傳へらるべし。
Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium.
11 人々なんぢらを曳きて付さんとき、何を言はんと預じめ思ひ煩ふな、唯そのとき授けらるることを言へ、これ言ふ者は汝 等にあらず、聖 靈なり。
Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý.
12 兄弟は兄弟を、父は子を死にわたし、子らは親たちに逆ひ立ちて死なしめん。
Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati.
13 又なんぢら我が名の故に凡ての人に憎まれん、されど終まで耐へ忍ぶ者は救はるべし。
A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude.
14 「荒す惡むべき者」の立つべからざる所に立つを見ば（讀むもの悟れ）その時ユダヤにをる者どもは、山に遁れよ。
Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj, ) tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory.
15 屋の上にをる者は、内に下るな。また家の物を取り出さんとて内に入るな。
A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého.
16 畑にをる者は上衣を取らんとて歸るな。
A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své.
17 其の日には孕りたる女と、乳を哺まする女とは禍害なるかな。
Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech.
18 この事の冬おこらぬやうに祈れ、
Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě.
19 その日は患難の日なればなり。神の萬物を造り給ひし開闢より今に至るまで、かかる患難はなく、また後にもなからん。
Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude.
20 主その日を少くし給はずば、救はるる者 一人だになからん。されど其の選び給ひし選民の爲に、その日を少くし給へり。
A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů.
21 其の時なんぢらに「視よ、キリスト此處にあり」「視よ、彼處にあり」と言ふ者ありとも信ずな。
A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte.
22 僞キリスト・僞 預言者ら起りて、徴と不思議とを行ひ、爲し得べくは、選民をも惑さんとするなり。
Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených.
23 汝らは心せよ、あらかじめ之を皆なんぢらに告げおくなり。
Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko.
24 其の時、その患難ののち、日は暗く、月は光を發たず。
V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého.
25 星は空より隕ち、天にある萬象ふるひ動かん。
A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se.
26 其のとき人々、人の子の大なる能力と榮光とをもて、雲に乘り來るを見ん。
A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou.
27 その時かれは使者たちを遣して、地の極より天の極まで、四方より其の選民をあつめん。
I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe.
28 無花果の樹よりの譬を學べ、その枝すでに柔かくなりて葉 芽ぐめば、夏の近きを知る。
Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto.
29 かくの如く此 等のことの起るを見ば、人の子すでに近づきて門邊にいたるを知れ。
Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích.
30 まことに汝らに告ぐ、これらの事ことごとく成るまで、今の代は過ぎ逝くことなし。
Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou.
31 天 地は過ぎゆかん、されど我が言は過ぎ逝くことなし。
Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou.
32 その日その時を知る者なし。天にある使者たちも知らず、子も知らず、ただ父のみ知り給ふ。
Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec.
33 心して目を覺しをれ、汝 等その時の何時なるかを知らぬ故なり。
Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.
34 例へば家を出づる時、その僕どもに權を委ねて、各自の務を定め、更に門守に、目を覺しをれと命じ置きて、遠く旅立したる人のごとし。
Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl.
35 この故に目を覺しをれ、家の主人の歸るは、夕か、夜半か、鷄 鳴くころか、夜明か、いづれの時なるかを知らねばなり。
Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno.
36 恐らくは俄に歸りて、汝らの眠れるを見ん。
Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte.
37 わが汝らに告ぐるは、凡ての人に告ぐるなり。目を覺しをれ』
A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.
