ルカの福音書 20
1 或 日イエス宮にて民を教へ、福音を宣べゐ給ふとき、祭司長・學者らは、長老どもと共に近づき來り、
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2 イエスに語りて言ふ『なにの權威をもて此 等の事をなすか、此の權威を授けし者は誰か、我らに告げよ』
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3 答へて言ひ給ふ『われも一言なんぢらに問はん、答へよ。
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4 ヨハネのバプテスマは天よりか、人よりか』
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 彼ら互に論じて言ふ『もし「天より」と言はば「なに故かれを信ぜざりし」と言はん。
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 もし「人より」と言はんか、民みなヨハネを預言者と信ずるによりて、我らを石にて撃たん』
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 遂に何處よりか知らぬ由を答ふ。
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8 イエス言ひたまふ『われも何の權威をもて此 等の事をなすか、汝らに告げじ』
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 かくて次の譬を民に語りいで給ふ『ある人、葡萄園を造りて農夫どもに貸し、遠く旅立して久しくなりぬ。
I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10 時 至りて、葡萄園の所得を納めしめんとて、一人の僕を農夫の許に遣ししに、農夫ども之を打ちたたき、空手にて歸らしめたり。
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11 又ほかの僕を遣ししに、之をも打ちたたき、辱しめ、空手にて歸らしめたり。
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 なほ三度めの者を遣ししに、之をも傷つけて逐ひ出したり。
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 葡萄園の主いふ「われ何を爲さんか。我が愛しむ子を遣さん、或は之を敬ふなるべし」
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14 農夫ども之を見て互に論じて言ふ「これは世嗣なり。いざ殺して其の嗣業を我らの物とせん」
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15 かくてこれを葡萄園の外に逐ひ出して殺せり。さらば葡萄園の主かれらに何を爲さんか、
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16 來りてかの農夫どもを亡し、葡萄園を他の者どもに與ふべし』人々これを聽きて言ふ『然はあらざれ』
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 イエス彼らに目を注めて言ひ給ふ『されば「造家者らの棄てる石は、これぞ隅の首石となれる」と録されたるは何ぞや。
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18 凡そその石の上に倒るる者は碎け、又その石、人の上に倒るれば、その人を微塵にせん』
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 此のとき學者・祭司長ら、イエスに手をかけんと思ひたれど、民を恐れたり。この譬の己どもを指して言ひ給へるを悟りしに因る。
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 かくて彼ら機を窺ひ、イエスを司の支配と權威との下に付さんとて、その言を捉ふるために、義人の樣したる間諜どもを遣したれば、
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 其の者どもイエスに問ひて言ふ『師よ、我らは汝の正しく語り、かつ教へ、外貌を取らず、眞をもて神の道を教へ給ふを知る。
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 われら貢をカイザルに納むるは、善きか、惡しきか』
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 イエスその惡巧を知りて言ひ給ふ、
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 『デナリを我に見せよ。これは誰の像、たれの號なるか』『カイザルのなり』と答ふ。
Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 イエス言ひ給ふ『さらばカイザルの物はカイザルに、神の物は神に納めよ』
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26 かれら民の前にて其の言をとらへ得ず、且その答を怪しみて默したり。
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 また復活なしと言張るサドカイ人の或 者ども、イエスに來り問ひて言ふ、
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 『師よ、モーセは、人の兄弟もし妻あり子なくして死なば、其の兄弟かれの妻を娶りて、兄弟のために嗣子を擧ぐべしと、我らに書き遣したり。
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 さて茲に七人の兄弟ありて、兄、妻を娶り、子なくして死に、
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 第二、第三の者も之を娶り、
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31 七人みな同じく子を殘さずして死に、
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32 後には其の女も死にたり。
Nejposléze po všech umřela i žena.
33 されば復活の時、この女は誰の妻たるべきか、七人これを妻としたればなり』
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
36 彼 等ははや死ぬること能はざればなり。御使たちに等しく、また復活の子どもにして、神の子供たるなり。
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 死にたる者の甦へる事は、モーセも柴の條に、主を「アブラハムの神、イサクの神、ヤコブの神」と呼びて之を示せり。
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38 神は死にたる者の神にあらず、生ける者の神なり。それ神の前には皆 生けるなり』
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 學者のうちの或 者ども答へて『師よ、善く言ひ給へり』と言ふ。
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 彼 等ははや何事をも問ひ得ざりし故なり。
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41 イエス彼らに言ひたまふ『如何なれば人々、キリストをダビデの子と言ふか。
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42 ダビデ自ら詩 篇に言ふ「主わが主に言ひたまふ、
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 われ汝の敵を汝の足臺となすまでは、わが右に坐せよ」
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44 ダビデ斯く彼を主と稱ふれば、爭でその子ならんや』
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 民の皆ききをる中にて、イエス弟子たちに言ひ給ふ、
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 『學者らに心せよ。彼らは長き衣を著て歩むことを好み、市場にての敬禮、會堂の上座、饗宴の上席を喜び、
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47 また寡婦らの家を呑み、外見をつくりて長き祈をなす。其の受くる審判は更に嚴しからん』
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
