哀歌 5
1 ヱホバよ我らにありし所の事をおもひたまへ 我らの恥辱をかへりみ觀たまへ
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 われらの產業は外國人に歸し われらの家屋は他國人の有となれり
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 われらは孤子となりて父あらず われらの母は寡婦にひとし
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 われらは金を出して自己の水を飮み おのれの薪を得るにも價をはらふ
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 われらを追ふ者われらの頸に迫る 我らは疲れて休むことを得ず
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 食物を得て饑を凌がんとてエジプト人およびアッスリヤ人に手を與へたり
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 われらの父は罪ををかして已に世にあらず 我らその罪を負ふなり
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 奴僕等われらを制するに誰ありて我らを之が手よりすくひ出すものなし
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 荒野の刀兵の故によりて我ら死を冒して食物を得
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 饑饉の烈しき熱氣によりてわれらの皮膚は爐のごとく熱し
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 シオンにて婦人等をかされユダの邑々にて處女等けがさる
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 侯伯たる者も敵の手にて吊され 老たる者の面も尊とばれず
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 少き者は石磨を擔はせられ 童子は薪を負ふてよろめき
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 長老は門にあつまることを止め 少き者はその音樂を廢せり
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 我らが心の快樂はすでに罷み われらの跳舞はかはりて悲哀となり
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 われらの冠冕は首より落たり われら罪ををかしたれば禍なるかな
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 これが爲に我らの心うれへ これらのために我らが目くらくなれり
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 シオンの山は荒はて 山犬はその上を歩くなり
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 ヱホバよなんぢは永遠に在す なんぢの御位は世々かぎりなし
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 何とて我らを永く忘れ われらを斯ひさしく棄おきたまふや
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 ヱホバよねがはくは我らをして汝に歸らしめたまへ われら歸るべし 我らの日を新にして昔日の日のごとくならしめたまへ
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 さりとも汝まつたく我らを棄てたまひしや 痛くわれらを怒りゐたまふや
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
