ヨブ 記 7
1 それ人の世にあるは戰鬪にあるがごとくならずや 又其日は傭人の日のごとくなるにあらずや
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 奴僕の暮を冀がふが如く傭人のその價を望むがごとく
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 我は苦しき月を得させられ 憂はしき夜をあたへらる
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 我臥ば乃はち言ふ何時夜あけて我おきいでんかと 曙まで頻に輾轉ぶ
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 わが肉は蟲と土塊とを衣服となし 我皮は愈てまた腐る
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 わが日は機の梭よりも迅速なり 我望む所なくし之を送る
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 想ひ見よ わが生命が氣息なる而已 我目は再び福祉を見ること有じ
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 我を見し者の眼かさねて我を見ざらん 汝目を我にむくるも我は已に在ざるべし
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 彼は再びその家に歸らず 彼の郷里も最早かれを認めじ
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 然ば我はわが口を禁めず 我心の痛によりて語ひ わが神魂の苦しきによりて歎かん
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 我あに海ならんや鰐ならんや 汝なにとて我を守らせおきたまふぞ
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 わが牀われを慰め わが寢床わが愁を解んと思ひをる時に
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 汝夢をもて我を驚かし 異象をもて我を懼れしめたまふ
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 是をもて我心は氣息の閉んことを願ひ我この骨よりも死を冀がふ
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 われ生命を厭ふ 我は永く生るをことを願はず 我を捨おきたまへ 我日は氣のごときなり
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 人を如何なる者として汝これを大にし 之を心に留
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 朝ごとに之を看そなはし 時わかず之を試みたまふや
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 何時まで汝われに目を離さず 我が津を咽む間も我を捨おきたまはざるや
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 人を鑒みたまふ者よ我罪を犯したりとて汝に何をか爲ん 何ぞ我を汝の的となして我にこの身を厭はしめたまふや
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 汝なんぞ我の愆を赦さず我罪を除きたまはざるや 我いま土の中に睡らん 汝我を尋ねたまふとも我は在ざるべし
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
