ヨブ 記 29
1 ヨブまた語をつぎて曰く
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 嗚呼過にし年月のごとくならまほし 神の我を護りたまへる日のごとくならまほし
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 かの時には彼の燈火わが首の上に輝やき彼の光明によりて我黑暗を歩めり
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 わが壯なりし日のごとくならまほし 彼時には神の恩惠わが幕屋の上にありき
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 かの時には全能者なほ我とともに在し わが子女われの周圍にありき
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 乳ながれてわが足跡を洗ひ 我が傍なる磐油を灌ぎいだせり
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 かの時には我いでて邑の門に上りゆき わが座を街衢に設けたり
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 少き者は我を見て隱れ 老たる者は起あがりて立ち
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 牧伯たる者も言談ずしてその口に手を當て
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 貴き者も聲ををさめてその舌を上顎に貼たりき
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 我事を耳に聞る者は我を幸福なりと呼び 我を目に見たる者はわがために證據をなしぬ
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 是は我助力を求むる貧しき者を拯ひ 孤子および助くる人なき者を拯ひたればなり
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 亡びんとせし者われを祝せり 我また寡婦の心をして喜び歌はしめたり
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 われ正義を衣また正義の衣る所となれり 我が公義は袍のごとく冠冕のごとし
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 われは盲目の目となり跛者の足となり
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 貧き者の父となり知ざる者の訴訟の由を究め
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 惡き者の牙を折り その齒の間より獲物を取いだせり
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 我すなはち言けらく 我はわが巣に死ん 我が日は砂の如く多からん
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 わが根は水の邊に蔓り 露わが枝に終夜おかん
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 わが榮光はわが身に新なるべくわが弓はわが手に何時も強からんと
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 人々われに聽き默して我が敎を俟ち
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 わが言し後は彼等言を出さず 我説ところは彼等に甘露のごとく
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 かれらは我を望み待つこと雨のごとく 口を開きて仰ぐこと春の雨のごとくなりき
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 われ彼等にむかひて笑ふとも彼等は敢て眞實とおもはず我面の光を彼等は除くことをせざりき
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 われは彼等のために道を擇び その首として座を占め 軍中の王のごとくして居り また哀哭者を慰さむる人のごとくなりき
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
