ヨブ 記 17
1 わが氣息は已にくさり 我日すでに盡なんとし墳墓われを待つ
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 まことに嘲弄者等わが傍に在り 我目は彼らの辨爭ふを常に見ざるを得ず
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 願くは質を賜ふて汝みづから我の保證となりたまへ 誰か他にわが手をうつ者あらんや
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 汝彼らの心を閉て悟るところ無らしめたまへり 必ず彼らをして愈らしめたまはじ
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 朋友を交付して掠奪に遭しむる者は其子等の目潰るべし
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 彼われを世の民の笑柄とならしめたまふ 我は面に唾せらるべき者となれり
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 かつまた我目は憂愁によりて昏み 肢體は凡て影のごとし
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 義しき者は之に驚き 無辜者は邪曲なる者を見て憤ほる
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 然ながら義しき者はその道を堅く持ち 手の潔淨き者はますます力を得るなり
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 請ふ汝ら皆ふたたび來れ 我は汝らの中に一人も智き者あるを見ざるなり
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 わが日は已に過ぎ わが計る所わが心に冀ふ所は已に敗れたり
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 彼ら夜を晝に變ふ 黑暗の前に光明ちかづく
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 われ朽腐に向ひては汝はわが父なりと言ひ 蛆に向ひては汝は我母わが姉妹なりと言ふ
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 然ばわが望はいづくにかある 我望は誰かこれを見る者あらん
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
