コリント人への手紙第二 3
1 我等ふたたび己を薦め始めんや、また或 人のごとく人の推薦の書を汝らに齎し、また汝 等より受くることを要せんや。
Že se zase stále oháníme svou důvěryhodností? Máme snad zapotřebí o vaši důvěru se teprve ucházet, či si na ni od vás objednávat vysvědčení?
2 汝らは即ち我らの書にして我らの心に録され、又すべての人に知られ、かつ讀まるるなり。
Naším nejlepším vysvědčením jste přece vy sami! Inkoust a papír mohou lhát, ale jak změnil Kristus vaše životy, to může každý vidět na vlastní oči. Vy jste Kristův dopis, který jsem psal ne perem, ale Božím Duchem; ne na papír, ale na živá lidská srdce.
3 汝らは明かに我らの職によりて書かれたるキリストの書なり。而も墨にあらで活ける神の御靈にて録され、石碑にあらで心の肉碑に録されたるなり。
4 我らはキリストにより、神に對して斯かる確信あり。
Neužíval bych sám o sobě tak velkých slov, kdybych si nebyl jist, že to všechno působí sám Bůh prostřednictvím Ježíše Krista.
5 されど己は何事をも自ら定むるに足らず、定むるに足るは神によるなり。
Ponecháni jen svým vlastním schopnostem nedokázali bychom vůbec nic. Má-li naše práce přece nějaké výsledky, je to působením Boží moci.
6 神は我らを新約の役者となるに足らしめ給へり、儀文の役者にあらず、靈の役者なり。そは儀文は殺し、靈は活せばなり。
Bůh nás učinil hlasateli nové smlouvy, kterou s člověkem uzavírá pro jeho záchranu. Tato smlouva není založena na liteře, ale na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
7 石に彫り書されたる死の法の職にも光榮ありて、イスラエルの子 等はそのやがて消ゆべきモーセの顏の光榮を見つめ得ざりし程ならんには、
Když Mojžíš předával izraelskému národu Boží zákony vytesané do kamenných desek, zářil odlesk Boží slávy na jeho tváři tak silně, že oči všech přítomných byly oslněny; a to šlo o zákony, které za neposlušnost přisuzovaly smrt.
8 まして靈の職は光榮なからんや。
Oč slavnější je smlouva, v níž Bůh nyní daruje člověku nový život prostřednictvím svého Ducha.
9 罪を定むる職もし光榮あらんには、まして義とする職は光榮に溢れざらんや。
Jestliže vyhlášení zákonů, které odsuzovaly, bylo provázeno takovým leskem, kolik slávy teprve musí být spojeno s tímto darem života?
10 もと光榮ありし者も更に勝れる光榮に比ぶれば、光榮なき者となれり。
Proti tomu ani Mojžíšova svatozář není vůbec nic!
11 もし消ゆべき者に光榮ありしならんには、まして永存ふるものに光榮なからんや。
Když už to, co bylo jen pomíjející, tak oslňovalo, oč velkolepější bude teprve to trvalé.
12 我らは斯くのごとき希望を有つゆゑに、更に臆せずして言ひ、
Protože víme, že tato Boží sláva nepodléhá zubu času, můžeme vystupovat s jistotou a otevřeností.
13 又モーセの如くせざるなり。彼は消ゆべき者の消えゆくをイスラエルの子らに見せぬために、面帕を顏におほひたり。
Mojžíš si před lidmi zahaloval obličej, aby si nevšimli, jak jeho záře postupně vybledává; toho se my bát nemusíme. Mojžíšův národ byl však postižen ještě jinou slepotou:
14 然れど彼らの心 鈍くなれり。キリストによりて面帕の廢るべきを悟らねば、今日に至るまで舊約を讀む時その面帕なほ存れり。
dodnes, kdykoliv se v synagogách čte Starý zákon, zůstává mu jeho pravý smysl zahalen. Lidé nepochopí pravý smysl Starého zákona, dokud jim ho neodhalí Kristus.
15 今日に至るまでモーセの書を讀むとき、面帕は彼らの心のうへに置かれたり。
A tak jsou dosud přesvědčeni, že jen podle Mojžíšova návodu získají věčný život.
16 然れど主に歸する時、その面帕は取り除かるべし。
Kdo se však ze své duchovní bídy obrátí k Pánu, tomu se otevřou oči.
17 主は即ち御靈なり、主の御靈のある所には自由あり。
Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam člověk již není otrokem zákona.
18 我等はみな面帕なくして、鏡に映るごとく主の榮光を見、榮光より榮光にすすみ、主たる御靈によりて主と同じ像に化するなり。
V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho Duch mění a přetváří.
