コリント人への手紙第二 3
1 我等ふたたび己を薦め始めんや、また或 人のごとく人の推薦の書を汝らに齎し、また汝 等より受くることを要せんや。
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 汝らは即ち我らの書にして我らの心に録され、又すべての人に知られ、かつ讀まるるなり。
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 汝らは明かに我らの職によりて書かれたるキリストの書なり。而も墨にあらで活ける神の御靈にて録され、石碑にあらで心の肉碑に録されたるなり。
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 我らはキリストにより、神に對して斯かる確信あり。
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 されど己は何事をも自ら定むるに足らず、定むるに足るは神によるなり。
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 神は我らを新約の役者となるに足らしめ給へり、儀文の役者にあらず、靈の役者なり。そは儀文は殺し、靈は活せばなり。
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 石に彫り書されたる死の法の職にも光榮ありて、イスラエルの子 等はそのやがて消ゆべきモーセの顏の光榮を見つめ得ざりし程ならんには、
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 まして靈の職は光榮なからんや。
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 罪を定むる職もし光榮あらんには、まして義とする職は光榮に溢れざらんや。
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 もと光榮ありし者も更に勝れる光榮に比ぶれば、光榮なき者となれり。
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 もし消ゆべき者に光榮ありしならんには、まして永存ふるものに光榮なからんや。
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 我らは斯くのごとき希望を有つゆゑに、更に臆せずして言ひ、
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 又モーセの如くせざるなり。彼は消ゆべき者の消えゆくをイスラエルの子らに見せぬために、面帕を顏におほひたり。
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 然れど彼らの心 鈍くなれり。キリストによりて面帕の廢るべきを悟らねば、今日に至るまで舊約を讀む時その面帕なほ存れり。
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 今日に至るまでモーセの書を讀むとき、面帕は彼らの心のうへに置かれたり。
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 然れど主に歸する時、その面帕は取り除かるべし。
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 主は即ち御靈なり、主の御靈のある所には自由あり。
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 我等はみな面帕なくして、鏡に映るごとく主の榮光を見、榮光より榮光にすすみ、主たる御靈によりて主と同じ像に化するなり。
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
