Salmi 78
1 Cantico di Asaf. Ascolta, popolo mio, il mio insegnamento; porgete gli orecchi alle parole della mia bocca!
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2 Io aprirò la mia bocca per proferir parabole, esporrò i misteri de’ tempi antichi.
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3 Quel che noi abbiamo udito e conosciuto, e che i nostri padri ci hanno raccontato,
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4 non lo celeremo ai loro figliuoli; diremo alla generazione avvenire le lodi dell’Eterno, e la sua potenza e le maraviglie ch’egli ha operato.
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5 Egli stabilì una testimonianza in Giacobbe, e pose una legge in Israele, ch’egli ordinò ai nostri padri di far conoscere ai loro figliuoli,
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6 perché fossero note alla generazione avvenire, ai figliuoli che nascerebbero, i quali alla loro volta le narrerebbero ai loro figliuoli,
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7 ond’essi ponessero in Dio la loro speranza e non dimenticassero le opere di Dio, ma osservassero i suoi comandamenti;
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8 e non fossero come i loro padri, una generazione caparbia e ribelle, una generazione dal cuore incostante, e il cui spirito non fu fedele a Dio.
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9 I figliuoli di Efraim, gente di guerra, buoni arcieri, voltaron le spalle il dì della battaglia.
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10 Non osservarono il patto di Dio, e ricusarono di camminar secondo la sua legge;
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11 e dimenticarono le sue opere e i prodigi ch’egli avea loro fatto vedere.
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12 Egli avea compiuto maraviglie in presenza de’ loro padri, nel paese d’Egitto, nelle campagne di Zoan.
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13 Fendé il mare e li fece passare, e fermò le acque come in un mucchio.
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14 Di giorno li guidò con una nuvola, e tutta la notte con una luce di fuoco.
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15 Schiantò rupi nel deserto, e li abbeverò copiosamente, come da gorghi.
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16 Fece scaturire ruscelli dalla roccia e ne fece scender dell’acque a guisa di fiumi.
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17 Ma essi continuarono a peccare contro di lui, a ribellarsi contro l’Altissimo, nel deserto;
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18 e tentarono Dio in cuor loro, chiedendo cibo a lor voglia.
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19 E parlarono contro Dio, dicendo: Potrebbe Dio imbandirci una mensa nel deserto?
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20 Ecco, egli percosse la roccia e ne colarono acque, ne traboccaron torrenti; potrebb’egli darci anche del pane, e provveder di carne il suo popolo?
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21 Perciò l’Eterno, avendoli uditi, s’adirò fieramente, e un fuoco s’accese contro Giacobbe, e l’ira sua si levò contro Israele,
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22 perché non aveano creduto in Dio, né avevano avuto fiducia nella sua salvazione;
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23 eppure egli comandò alle nuvole di sopra, e aprì le porte del cielo,
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24 e fece piover su loro manna da mangiare, e dette loro del frumento del cielo.
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25 L’uomo mangiò del pane dei potenti; egli mandò loro del cibo a sazietà.
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26 Fece levare in cielo il vento orientale, e con la sua potenza addusse il vento di mezzodì;
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27 fece piover su loro della carne come polvere, degli uccelli alati, numerosi come la rena del mare;
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28 e li fece cadere in mezzo al loro campo, d’intorno alle loro tende.
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29 Così essi mangiarono e furon ben satollati, e Dio mandò loro quel che aveano bramato.
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30 Non si erano ancora distolti dalle loro brame, avevano ancora il loro cibo in bocca,
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31 quando l’ira di Dio si levò contro loro, e ne uccise tra i più fiorenti, e abbatté i giovani d’Israele.
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32 Con tutto ciò peccarono ancora, e non credettero alle sue maraviglie.
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33 Ond’egli consumò i loro giorni in vanità, e i loro anni in ispaventi.
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34 Quand’ei li uccideva, essi lo ricercavano e tornavano bramosi di ritrovare Iddio;
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35 e si ricordavano che Dio era la loro ròcca, l’Iddio altissimo il loro redentore.
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36 Essi però lo lusingavano con la loro bocca, e gli mentivano con la loro lingua.
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37 Il loro cuore non era diritto verso lui, e non eran fedeli al suo patto.
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38 Ma egli, che è pietoso, che perdona l’iniquità e non distrugge il peccatore, più volte rattenne la sua ira, e non lasciò divampare tutto il suo cruccio.
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39 Ei si ricordò ch’essi erano carne, un fiato che passa e non ritorna.
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40 Quante volte si ribellarono a lui nel deserto, e lo contristarono nella solitudine!
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41 E tornarono a tentare Iddio e a provocare il Santo d’Israele.
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42 Non si ricordaron più della sua mano, del giorno in cui egli li liberò dal nemico,
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43 quando operò i suoi miracoli in Egitto, e i suoi prodigi nelle campagne di Zoan;
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44 mutò i loro fiumi in sangue, e i loro rivi in guisa che non potean più bere;
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45 mandò contro loro mosche velenose che li divoravano, e rane che li distruggevano;
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46 dette il loro raccolto ai bruchi e la loro fatica alle locuste;
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47 distrusse le loro vigne con la gragnuola e i loro sicomori coi grossi chicchi d’essa;
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48 abbandonò il loro bestiame alla grandine e le lor gregge ai fulmini.
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49 Scatenò su loro l’ardore del suo cruccio, ira, indignazione e distretta, una torma di messaggeri di malanni.
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50 Dette libero corso alla sua ira; non preservò dalla morte la loro anima, ma abbandonò la loro vita alla pestilenza.
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51 Percosse tutti i primogeniti d’Egitto, le primizie del vigore nelle tende di Cham;
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52 ma fece partire il suo popolo a guisa di pecore, e lo condusse a traverso il deserto come una mandra.
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53 Lo guidò sicuramente sì che non ebbero da spaventarsi, mentre il mare inghiottiva i loro nemici.
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54 Li fece arrivare alla sua santa frontiera, alla montagna che la sua destra avea conquistato.
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55 Scacciò le nazioni dinanzi a loro, ne assegnò loro a sorte il paese quale eredità, e nelle tende d’esse fece abitare le tribù d’Israele.
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56 E nondimeno tentarono l’Iddio altissimo e si ribellarono e non osservarono le sue testimonianze.
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57 Si trassero indietro e furono sleali come i loro padri; si rivoltarono come un arco fallace;
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58 lo provocarono ad ira coi loro alti luoghi, lo mossero a gelosia con le loro sculture.
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59 Dio udì questo, e si adirò, prese Israele in grande avversione,
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60 onde abbandonò il tabernacolo di Silo, la tenda ov’era dimorato fra gli uomini;
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61 e lasciò menare la sua Forza in cattività, e lasciò cader la sua Gloria in man del nemico.
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62 Abbandonò il suo popolo alla spada, e s’adirò contro la sua eredità.
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63 Il fuoco consumo i loro giovani, e le loro vergini non ebber canto nuziale.
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64 I loro sacerdoti caddero per la spada, e le loro vedove non fecer lamento.
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65 Poi il Signore si risvegliò come uno che dormisse, come un prode che grida eccitato dal vino.
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66 E percosse i suoi nemici alle spalle, e mise loro addosso un eterno vituperio.
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67 Ma ripudiò la tenda di Giuseppe, e non elesse la tribù di Efraim;
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68 ma elesse la tribù di Giuda, il monte di Sion ch’egli amava.
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69 Edificò il suo santuario a guisa de’ luoghi eccelsi, come la terra ch’egli ha fondata per sempre.
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70 Elesse Davide, suo servitore, lo prese dagli ovili;
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71 lo trasse di dietro alle pecore lattanti, per pascere Giacobbe suo popolo, ed Israele sua eredità.
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72 Ed egli li pasturò secondo l’integrità del suo cuore, e li guidò con mano assennata.
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.
