Salmi 104
1 Anima mia, benedici l’Eterno! O Eterno, mio Dio, tu sei sommamente grande; sei vestito di splendore e di maestà.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Egli s’ammanta di luce come d’una veste; distende i cieli come un padiglione;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 egli costruisce le sue alte stanze nelle acque; fa delle nuvole il suo carro, s’avanza sulle ali del vento;
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 fa dei venti i suoi messaggeri, delle fiamme di fuoco i suoi ministri.
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Egli ha fondato la terra sulle sue basi; non sarà smossa mai in perpetuo.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Tu l’avevi coperta dell’abisso come d’una veste, le acque s’erano fermate sui monti.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 Alla tua minaccia esse si ritirarono, alla voce del tuo tuono fuggirono spaventate.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 Le montagne sorsero, le valli s’abbassarono nel luogo che tu avevi stabilito per loro.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Tu hai posto alle acque un limite che non trapasseranno; esse non torneranno a coprire la terra.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Egli manda fonti nelle valli, ed esse scorrono fra le montagne;
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 abbeverano tutte le bestie della campagna, gli asini selvatici vi si dissetano.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Presso a quelle si riparano gli uccelli del cielo; di mezzo alle fronde fanno udir la loro voce.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Egli adacqua i monti dall’alto delle sue stanze, la terra è saziata col frutto delle tue opere.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Egli fa germogliar l’erba per il bestiame e le piante per il servizio dell’uomo, facendo uscir dalla terra il nutrimento,
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 e il vino che rallegra il cuor dell’uomo, e l’olio che gli fa risplender la faccia, e il pane che sostenta il cuore dei mortali.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Gli alberi dell’Eterno sono saziati, i cedri del Libano, ch’egli ha piantati.
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Gli uccelli vi fanno i loro nidi; la cicogna fa dei cipressi la sua dimora;
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 le alte montagne son per i camosci, le rocce sono il rifugio de’ conigli.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Egli ha fatto la luna per le stagioni; il sole conosce il suo tramonto.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Tu mandi le tenebre e vien la notte, nella quale tutte le bestie delle foreste si mettono in moto.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 I leoncelli ruggono dietro la preda e chiedono il loro pasto a Dio.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Si leva il sole, esse si ritirano e vanno a giacere nei loro covi.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 L’uomo esce all’opera sua e al suo lavoro fino alla sera.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Quanto son numerose le tue opere, o Eterno! Tu le hai fatte tutte con sapienza; la terra è piena delle tue ricchezze.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Ecco il mare, grande ed ampio, dove si muovon creature senza numero, animali piccoli e grandi.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Là vogano le navi e quel leviatan che hai creato per scherzare in esso.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Tutti quanti sperano in te che tu dia loro il lor cibo a suo tempo.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Tu lo dài loro ed essi lo raccolgono; tu apri la mano ed essi son saziati di beni.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Tu nascondi la tua faccia, essi sono smarriti; tu ritiri il loro fiato, ed essi muoiono e tornano nella loro polvere.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Tu mandi il tuo spirito, essi sono creati, e tu rinnovi la faccia della terra.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Duri in perpetuo la gloria dell’Eterno, si rallegri l’Eterno nelle opere sue!
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Egli riguarda la terra, ed essa trema; egli tocca i monti, ed essi fumano.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Io canterò all’Eterno finché io viva; salmeggerò al mio Dio finché io esista.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Possa la mia meditazione essergli gradita! Io mi rallegrerò nell’Eterno.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Spariscano i peccatori dalla terra, e gli empi non siano più! Anima mia, benedici l’Eterno. Alleluia.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
