Giobbe 19

1 Allora Giobbe rispose e disse:

Tedy odpověděv Job, řekl:

2 “Fino a quando affliggerete l’anima mia e mi tormenterete coi vostri discorsi?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

3 Son già dieci volte che m’insultate, e non vi vergognate di malmenarmi.

Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.

4 Dato pure ch’io abbia errato, il mio errore concerne me solo.

Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.

5 Ma se proprio volete insuperbire contro di me e rimproverarmi la vergogna in cui mi trovo,

Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:

6 allora sappiatelo: chi m’ha fatto torto e m’ha avvolto nelle sue reti è Dio.

Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.

7 Ecco, io grido: “Violenza!” e nessuno risponde; imploro aiuto, ma non c’è giustizia!

Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.

8 Dio m’ha sbarrato la via e non posso passare, ha coperto di tenebre il mio cammino.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

9 M’ha spogliato della mia gloria, m’ha tolto dal capo la corona.

Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.

10 M’ha demolito a brano a brano, e io me ne vo! ha sradicata come un albero la mia speranza.

Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.

11 Ha acceso l’ira sua contro di me, e m’ha considerato come suo nemico.

Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.

12 Le sue schiere son venute tutte insieme, si sono spianata la via fino a me, han posto il campo intorno alla mia tenda.

Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.

13 Egli ha allontanato da me i miei fratelli, i miei conoscenti si son del tutto alienati da me.

Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.

14 M’hanno abbandonato i miei parenti, gl’intimi miei m’hanno dimenticato.

Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.

15 I miei domestici e le mie serve mi trattan da straniero; agli occhi loro io sono un estraneo.

Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.

16 Chiamo il mio servo, e non risponde, devo supplicarlo con la mia bocca.

Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.

17 Il mio fiato ripugna alla mia moglie, faccio pietà a chi nacque dal seno di mia madre.

Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.

18 Perfino i bimbi mi sprezzano; se cerco d’alzarmi mi scherniscono.

Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.

19 Tutti gli amici più stretti m’hanno in orrore, e quelli che amavo mi si son vòlti contro.

V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.

20 Le mie ossa stanno attaccate alla mia pelle, alla mia carne, non m’è rimasto che la pelle de’ denti.

K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.

21 Pietà, pietà di me, voi, miei amici! ché la man di Dio m’ha colpito.

Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.

22 Perché perseguitarmi come fa Dio? Perché non siete mai sazi della mia carne?

Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?

23 Oh se le mie parole fossero scritte! se fossero consegnate in un libro!

Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,

24 se con lo scalpello di ferro e col piombo fossero incise nella roccia per sempre!…

Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.

25 Ma io so che il mio Vindice vive, e che alla fine si leverà sulla polvere.

Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.

26 E quando, dopo la mia pelle, sarà distrutto questo corpo, senza la mia carne, vedrò Iddio.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

27 Io lo vedrò a me favorevole; lo contempleranno gli occhi miei, non quelli d’un altro… il cuore, dalla brama, mi si strugge in seno!

Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.

28 Se voi dite: Come lo perseguiteremo, come troveremo in lui la causa prima dei suoi mali?

Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.

29 Temete per voi stessi la spada, ché furiosi sono i castighi della spada affinché sappiate che v’è una giustizia”.

Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.