1 Corinzi 13
1 Quand’io parlassi le lingue degli uomini e degli angeli, se non ho carità, divento un rame risonante o uno squillante cembalo.
Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění zvonu nebo řinčení plechu.
2 E quando avessi il dono di profezia e conoscessi tutti i misteri e tutta la scienza, e avessi tutta la fede in modo da trasportare i monti, se non ho carità, non son nulla.
A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá tajemství, a kdybych měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – jestliže nemám lásku, nejsem nic.
3 E quando distribuissi tutte le mie facoltà per nutrire i poveri, e quando dessi il mio corpo ad essere arso, se non ho carità, ciò niente mi giova.
A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu.
4 La carità è paziente, è benigna; la carità non invidia; la carità non si vanta, non si gonfia,
Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a domýšlivá,
5 non si comporta in modo sconveniente, non cerca il proprio interesse, non s’inasprisce, non sospetta il male,
nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy,
6 non gode dell’ingiustizia, ma gioisce con la verità;
není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat;
7 soffre ogni cosa, crede ogni cosa, spera ogni cosa, sopporta ogni cosa.
její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné.
8 La carità non verrà mai meno. Quanto alle profezie, esse verranno abolite; quanto alle lingue, esse cesseranno; quanto alla conoscenza, essa verrà abolita;
Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne;
9 poiché noi conosciamo in parte, e in parte profetizziamo;
vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená;
10 ma quando la perfezione sarà venuta, quello che è solo in parte, sarà abolito.
až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé a omezené bude překonáno.
11 Quand’ero fanciullo, parlavo da fanciullo, pensavo da fanciullo, ragionavo da fanciullo; ma quando son diventato uomo, ho smesso le cose da fanciullo.
Dokud jsem byl dítě, byl dětský můj rozhled i způsob myšlení. Z dětských bot jsem však vyrostl a spolu s nimi jsem odložil i dětské představy.
12 Poiché ora vediamo come in uno specchio, in modo oscuro; ma allora vedremo faccia a faccia; ora conosco in parte; ma allora conoscerò appieno, come anche sono stato appieno conosciuto.
V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář. Zatím ho známe jen z nepatrné části; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás.
13 Or dunque queste tre cose durano: fede, speranza, carità; ma la più grande di esse è la carità.
Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska.
