Proverbi 18
1 Colui che si separa cerca le sue cupidità, E schernisce ogni legge e ragione.
Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2 Lo stolto non si diletta nella prudenza, Ma in ciò che il cuor suo si manifesti.
Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3 Quando viene un empio, viene anche lo sprezzo, E il vituperio con ignominia.
Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4 Le parole della bocca dell'uomo eccellente sono acque profonde; La fonte di sapienza [è] un torrente che sgorga.
Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5 Egli non [è] bene d'aver riguardo alla qualità dell'empio, Per far torto al giusto nel giudicio.
Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6 Le labbra dello stolto entrano in contesa, E la sua bocca chiama le percosse.
Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7 La bocca dello stolto [è] la sua ruina, E le sue labbra [sono] il laccio dell'anima sua.
Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8 Le parole di chi va bisbigliando paiono lusinghevoli; Ma scendono fin nell'interiora del ventre.
Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9 Chi si porta rimessamente nel suo lavoro, [È] fratello dell'uomo dissipatore.
Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10 Il Nome del Signore [è] una forte torre; Il giusto vi ricorrerà, e sarà in salvo in luogo elevato.
Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11 I beni del ricco [son] la sua città di fortezza, E come un alto muro alla sua immaginazione.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12 Il cuor dell'uomo s'innalza avanti la ruina; Ma l'umiltà [va] davanti alla gloria.
Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13 Chi fa risposta prima che abbia udito, Ciò gli [è] pazzia e vituperio.
Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14 Lo spirito dell'uomo sostiene l'infermità di esso; Ma chi solleverà lo spirito afflitto?
Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15 Il cuor dell'[uomo] intendente acquista scienza; E l'orecchio de' savi cerca conoscimento.
Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16 Il presente dell'uomo gli fa far largo, E lo conduce davanti a' grandi.
Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17 Chi [è] il primo a [piatir] la sua causa ha ragione; Ma il suo compagno vien [poi], ed esamina quello [ch'egli ha detto].
Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18 La sorte fa cessar le liti, E fa gli spartimenti fra i potenti.
Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19 Il fratello offeso [è più inespugnabile] che una forte città; E le contese [tra fratelli son] come le sbarre di un palazzo.
Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20 Il ventre dell'uomo sarà saziato del frutto della sua bocca; Egli sarà saziato della rendita delle sue labbra.
Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21 Morte e vita [sono] in poter della lingua; E chi l'ama mangerà del frutto di essa.
Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22 Chi ha trovata moglie ha trovata una buona cosa, Ed ha ottenuto favor del Signore.
Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23 Il povero parla supplichevolmente; Ma il ricco risponde duramente.
Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 Un uomo che ha degli amici deve portarsi da amico; E vi è tale amico, che è più congiunto che un fratello.
Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
