Proverbi 17
1 Migliore [è] un boccon di [pane] secco, con quiete, Che una casa piena di animali ammazzati, con rissa.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 Il servitore intendente signoreggerà sopra il figliuolo che reca vituperio, E spartirà l'eredità tra i fratelli.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 La coppella [è] per l'argento, e il fornello per l'oro; Ma il Signore prova i cuori.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 L'uomo maligno presta gli orecchi alle labbra inique; E l'ingannatore ascolta la lingua maliziosa.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 Chi beffa il povero fa onta a colui che l'ha fatto; Chi si rallegra della calamità [altrui] non resterà impunito.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 I figliuoli de' figliuoli [son] la corona de' vecchi; E i padri [son] la gloria de' figliuoli.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Il parlar magnifico non è decevole all'uomo da nulla; Quanto meno al principe il labbro falso!
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Il presente [è], appo chi è dato a ricever presenti, una gioia graziosa; Dovunque si volge produce effetto.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 Chi copre il fallo procaccia amicizia; Ma chi [lo] ridice disunisce gli amici.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 La riprensione scende [più addentro] nell'[uomo] intendente, Che cento percosse date allo stolto.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Il malvagio non cerca altro che ribellione; Ma l'angelo crudele sarà mandato contro a lui.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Scontrisi pure in un uomo un'orsa, a cui sieno stati tolti i suoi figli, Anzi che un pazzo nella sua pazzia.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Il male non si dipartirà giammai dalla casa Di chi rende il mal per lo bene.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Chi comincia la contesa [è come] chi dà apritura alle acque; Però avanti che si venga alle contumelie, lascia la questione.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 Chi assolve il reo, e chi condanna il giusto, [Sono] amendue ugualmente abbominevoli al Signore.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 A che [serve] il prezzo in mano allo stolto, Da comperar sapienza, poichè egli non [ha] alcun senno?
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 L'amico ama in ogni tempo, E il fratello nasce per l'afflizione.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 L'uomo scemo di senno tocca la mano, [E] fa sicurtà al suo prossimo.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 Chi ama contesa ama misfatto; Chi alza la sua porta cerca ruina.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 L' [uomo] perverso di cuore non troverà il bene; E l'[uomo] stravolto nel suo parlare caderà nel male.
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 Chi genera un pazzo [lo genera] a suo cordoglio; E il padre dello stolto non si rallegrerà.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 Il cuore allegro giova, [come] una medicina; Ma lo spirito afflitto secca le ossa.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 L'empio prende il presente dal seno, Per pervertir le vie del giudicio.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 La sapienza [è] nel cospetto dell'intendente; Ma gli occhi dello stolto [riguardano] alle estremità della terra.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 Il figliuolo stolto [è] sdegno a suo padre, Ed amaritudine a colei che l'ha partorito.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Egli non [è] bene di condannare il giusto, non pure ad ammenda, [Nè] che i principi battano [alcuno] per dirittura.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Chi rattiene i suoi detti [è] dotato di conoscimento; [E] chi [è di] spirito riservato [è] uomo intendente.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Lo stolto stesso è reputato savio, quando si tace; [E] prudente, quando tiene le labbra chiuse.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
