Proverbi 16
1 Le disposizioni dell'animo [son] dell'uomo; Ma la risposta della lingua [è] dal Signore.
Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Tutte le vie dell'uomo gli paiono pure; Ma il Signore pesa gli spiriti.
Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Rimetti le tue opere nel Signore, E i tuoi pensieri saranno stabiliti.
Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Il Signore ha fatto ogni cosa per sè stesso; Eziandio l'empio per lo giorno del male.
Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Chiunque è altiero d'animo [è] abbominevole al Signore; D'ora in ora egli non resterà impunito.
Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 L'iniquità sarà purgata con benignità, e [con] verità; E per lo timor del Signore l'uomo si ritrae dal male.
Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Quando il Signore gradisce le vie dell'uomo, Pacifica con lui eziandio i suoi nemici.
Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Meglio [vale] poco con giustizia, Che grandi entrate senza dirittura.
Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Il cuor dell'uomo delibera della sua via; Ma il Signore dirizza i suoi passi.
Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Indovinamento [è] nelle labbra del re; La sua bocca non falla nel giudicio.
Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 La stadera, e le bilance giuste [son] del Signore; Tutti i pesi del sacchetto [son] sua opera.
Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Operare empiamente [è] abbominevole ai re; Perciocchè il trono sarà stabilito per giustizia.
Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Le labbra giuste [son] quelle che i re gradiscono; Ed essi amano chi parla dirittamente.
Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 L'ira del re [son] messi di morte; Ma l'uomo savio la placherà.
Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 Nella chiarezza della faccia del re [vi è] vita; E la sua benevolenza [è] come la nuvola della pioggia della stagione della ricolta.
V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Quant'[è] egli cosa migliore acquistar sapienza che oro! E [quant'è] egli cosa più eccellente acquistar prudenza che argento!
Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 La strada degli [uomini] diritti [è] di stornarsi dal male; Chi osserva la sua via guarda l'anima sua.
Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 La superbia [viene] davanti alla ruina, E l'alterezza dello spirito davanti alla caduta.
Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Meglio [è] essere umile di spirito co' mansueti, Che spartir le spoglie con gli altieri.
Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Chi è intendente nella parola troverà bene; E beato chi si confida nel Signore.
Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Il savio di cuore sarà chiamato intendente; E la dolcezza delle labbra aggiugnerà dottrina.
Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Il senno [è] una fonte di vita in coloro che ne son dotati; Ma l'ammaestramento degli stolti [è] stoltizia.
Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Il cuor del[l'uomo] savio rende avveduta la sua bocca, E aggiunge dottrina alle sue labbra.
Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 I detti soavi [sono] un favo di miele, Dolcezza all'anima, e medicina alle ossa.
Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Vi è tal via che pare diritta all'uomo, Il fine della quale [son] le vie della morte.
Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 L'anima di chi si affatica si affatica per lui stesso; Perciocchè la sua bocca lo preme.
Èlověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 L'uomo scellerato apparecchia del male; E in su le sue labbra [vi è] come un fuoco ardente.
Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 L'uomo perverso commette contese; E chi va sparlando disunisce gli amici.
Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 L'uomo violento seduce il suo compagno, E lo conduce per una via [che] non [è] buona.
Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Chi chiude gli occhi macchinando perversità, Dimena le labbra [quando] ha compiuto il male.
Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 La canutezza [è] una corona gloriosa; Ella si troverà nella via della giustizia.
Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Meglio vale chi è lento all'ira, che il forte; E [meglio vale] chi signoreggia il suo cruccio, che un prenditor di città.
Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 La sorte è gittata nel grembo; Ma dal Signore [procede] tutto il giudicio di essa.
Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.
