Proverbi 15
1 La risposta dolce acqueta il cruccio; Ma la parola molesta fa montar l'ira.
Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2 La scienza adorna la lingua de' savi; Ma la bocca degli stolti sgorga follia.
Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3 Gli occhi del Signore [sono] in ogni luogo; Riguardando i malvagi ed i buoni.
Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4 La medicina della lingua [è] un albero di vita; Ma la sovversione [che avviene] per essa [è simile ad] un fracasso [fatto] dal vento.
Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5 Lo stolto disdegna la correzion di suo padre; Ma chi osserva la riprensione diventerà avveduto.
Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6 Nella casa del giusto [vi sono] di gran facoltà; Ma [vi è] dissipazione nell'entrate dell'empio.
V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7 Le labbra de' savi spandono scienza; Ma non [fa già] così il cuor degli stolti.
Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8 Il sacrificio degli empi [è] cosa abbominevole al Signore; Ma l'orazione degli [uomini] diritti gli [è] cosa grata.
Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9 La via dell'empio [è] cosa abbominevole al Signore; Ma egli ama chi procaccia giustizia.
Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10 La correzione [è] spiacevole a chi lascia la [diritta] via; Chi odia la riprensione morrà.
Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11 L'inferno e il luogo della perdizione [son] davanti al Signore; Quanto più i cuori de' figliuoli degli uomini! (Sheol h7585)
Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských? (Sheol h7585)
12 Lo schernitore non ama che altri lo riprenda, [E] non va a' savi.
Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13 Il cuore allegro abbellisce la faccia; Ma per lo cordoglio lo spirito è abbattuto.
Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14 Il cuor dell'[uomo] intendente cerca la scienza; Ma la bocca degli stolti si pasce di follia.
Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15 Tutti i giorni dell'afflitto [son] cattivi; Ma chi è allegro di cuore [è come in] un convito perpetuo.
Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16 Meglio [vale] poco col timor del Signore, Che gran tesoro con turbamento.
Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17 Meglio [vale] un pasto d'erbe, ove [sia] amore, Che di bue ingrassato, ove [sia] odio.
Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18 L'uomo iracondo muove contese; Ma chi è lento all'ira acqueta le risse.
Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19 La via del pigro [è] come una siepe di spine; Ma la via degli [uomini] diritti [è] elevata.
Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20 Il figliuol savio rallegra il padre; Ma l'uomo stolto sprezza sua madre.
Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21 La follia [è] allegrezza al[l'uomo] scemo di senno; Ma l'uomo intendente cammina dirittamente.
Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22 I disegni son renduti vani dove non [è] consiglio; Ma sono stabili dove [è] moltitudine di consiglieri.
Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23 L'uomo riceve allegrezza della risposta della sua bocca; E quant'[è] buona una parola [detta] al suo tempo!
Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24 La via della vita [va] in su all'uomo intendente, Per ritrarsi dall'inferno [che è] a basso. (Sheol h7585)
Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole. (Sheol h7585)
25 Il Signore spianta la casa de' superbi; Ma stabilisce il confine della vedova.
Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26 I pensieri malvagi [son] cosa abbominevole al Signore; Ma i detti [che gli son] piacevoli [sono] i puri.
Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27 Chi è dato a cupidigia dissipa la sua casa; Ma chi odia i presenti viverà.
Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28 Il cuor del giusto medita [ciò che ha] da rispondere; Ma la bocca degli empi sgorga cose malvage.
Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29 Il Signore [è] lontano dagli empi; Ma egli esaudisce l'orazione de' giusti.
Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30 La luce degli occhi rallegra il cuore; La buona novella ingrassa le ossa.
To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31 L'orecchio che ascolta la riprensione della vita Dimorerà per mezzo i savi.
Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32 Chi schifa la correzione disdegna l'anima sua; Ma chi ascolta la riprensione acquista senno.
Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33 Il timor del Signore [è] ammaestramento di sapienza; E l'umiltà [va] davanti alla gloria.
Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
