Giobbe 8

1 E BILDAD Suhita rispose, e disse:

Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Infino a quando proferirai tali ragionamenti, E [saranno] le parole della tua bocca [come] un vento impetuoso?

Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Iddio pervertirebbe egli il giudicio? L'Onnipotente pervertirebbe egli la giustizia?

Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Se i tuoi figliuoli hanno peccato contro a lui, Egli altresì li ha dati in mano del lor misfatto.

Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 [Ma] quant'è a te, se tu ricerchi Iddio, E chiedi grazia all'Onnipotente;

Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 Se tu [sei] puro e diritto, Certamente egli si risveglierà di presente in favor tuo, E farà prosperare il tuo giusto abitacolo.

A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 E la tua condizione di prima sarà stata piccola, E l'ultima diventerà grandissima.

A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Perciocchè domanda pur le età primiere, E disponti ad informarti da' padri loro;

Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 Imperocchè, quant'è a noi, [siamo sol da] ieri in qua, E non abbiamo intendimento; Perchè i nostri giorni [son] come un'ombra sopra la terra;

(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Non insegnerannoti essi, [e non] parlerannoti, E non trarranno essi fuori ragionamenti dal cuor loro?

Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Il giunco sorgerà egli senza pantano? L'erba de' prati crescerà ella senz'acqua?

Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 E pure, mentre [è] ancor verde, e non [è] ancora segata, Si secca avanti ogni [altra] erba.

Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Tali [son] le vie di tutti quelli che dimenticano Iddio, E [così] perirà la speranza dell'ipocrita;

Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 La cui speranza sarà troncata, E la cui confidanza [sarà] una casa di ragnolo.

Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Egli si appoggerà in su la casa sua, ma quella non istarà ferma; Egli si atterrà ad essa, ma ella non istarà in piè.

Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 [Egli] è verdeggiante al sole, E i suoi rami si spandono fuori in sul giardino, nel quale è piantato;

Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Le sue radici s'intralciano presso alla fonte, Egli mira la casa di pietra.

Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 Ma, se alcuno lo manderà in ruina, [divellendolo dal luogo suo], [Questo] lo rinnegherà dicendo: Io non ti vidi [giammai].

A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Ecco, tale [è] l'allegrezza della sua via, E dalla polvere ne germoglieranno altri.

Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Ecco, Iddio non disdegna l'[uomo] intiero; Ma altresì non presta la mano a' maligni.

Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Ancora empierà egli la tua bocca di riso, E le tue labbra di giubilo.

Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Quelli che ti odiano saranno vestiti di vergogna; Ma il tabernacolo degli empi non sarà [più].

Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.