Salmi 77

1 Al maestro del coro. Su «Iditum». Di Asaf. Salmo. La mia voce sale a Dio e grido aiuto; la mia voce sale a Dio, finché mi ascolti.

Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

2 Nel giorno dell'angoscia io cerco ilSignore, tutta la notte la mia mano è tesa e non si stanca; io rifiuto ogni conforto.

V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

3 Mi ricordo di Dio e gemo, medito e viene meno il mio spirito.

Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)

4 Tu trattieni dal sonno i miei occhi, sono turbato e senza parole.

Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

5 Ripenso ai giorni passati, ricordo gli anni lontani.

I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

6 Un canto nella notte mi ritorna nel cuore: rifletto e il mio spirito si va interrogando.

Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

7 Forse Dio ci respingerà per sempre, non sarà più benevolo con noi?

Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

8 E' forse cessato per sempre il suo amore, è finita la sua promessa per sempre?

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

9 Può Dio aver dimenticato la misericordia, aver chiuso nell'ira il suo cuore?

Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)

10 E ho detto: «Questo è il mio tormento: è mutata la destra dell'Altissimo».

I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

11 Ricordo le gesta del Signore, ricordo le tue meraviglie di un tempo.

Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

12 Mi vado ripetendo le tue opere, considero tutte le tue gesta.

A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

13 O Dio, santa è la tua via; quale dio è grande come il nostro Dio?

Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

14 Tu sei il Dio che opera meraviglie, manifesti la tua forza fra le genti.

Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

15 E' il tuo braccio che ha salvato il tuo popolo, i figli di Giacobbe e di Giuseppe.

Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)

16 Ti videro le acque, Dio, ti videro e ne furono sconvolte; sussultarono anche gli abissi.

Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

17 Le nubi rovesciarono acqua, scoppiò il tuono nel cielo; le tue saette guizzarono.

Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

18 Il fragore dei tuoi tuoni nel turbine, i tuoi fulmini rischiararono il mondo, la terra tremò e fu scossa.

Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

19 Sul mare passava la tua via, i tuoi sentieri sulle grandi acque e le tue orme rimasero invisibili.

Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

20 Guidasti come gregge il tuo popolo per mano di Mosè e di Aronne.

Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.