< Salmi 69 >

1 Al maestro del coro. Su «I gigli». Di Davide. Salvami, o Dio: l'acqua mi giunge alla gola.
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2 Affondo nel fango e non ho sostegno; sono caduto in acque profonde e l'onda mi travolge.
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3 Sono sfinito dal gridare, riarse sono le mie fauci; i miei occhi si consumano nell'attesa del mio Dio.
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4 Più numerosi dei capelli del mio capo sono coloro che mi odiano senza ragione. Sono potenti i nemici che mi calunniano: quanto non ho rubato, lo dovrei restituire?
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5 Dio, tu conosci la mia stoltezza e le mie colpe non ti sono nascoste.
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6 Chi spera in te, a causa mia non sia confuso, Signore, Dio degli eserciti; per me non si vergogni chi ti cerca, Dio d'Israele.
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7 Per te io sopporto l'insulto e la vergogna mi copre la faccia;
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8 sono un estraneo per i miei fratelli, un forestiero per i figli di mia madre.
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9 Poiché mi divora lo zelo per la tua casa, ricadono su di me gli oltraggi di chi ti insulta.
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10 Mi sono estenuato nel digiuno ed è stata per me un'infamia.
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11 Ho indossato come vestito un sacco e sono diventato il loro scherno.
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12 Sparlavano di me quanti sedevano alla porta, gli ubriachi mi dileggiavano.
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13 Ma io innalzo a te la mia preghiera, Signore, nel tempo della benevolenza; per la grandezza della tua bontà, rispondimi, per la fedeltà della tua salvezza, o Dio.
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14 Salvami dal fango, che io non affondi, liberami dai miei nemici e dalle acque profonde.
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15 Non mi sommergano i flutti delle acque e il vortice non mi travolga, l'abisso non chiuda su di me la sua bocca.
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16 Rispondimi, Signore, benefica è la tua grazia; volgiti a me nella tua grande tenerezza.
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17 Non nascondere il volto al tuo servo, sono in pericolo: presto, rispondimi.
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18 Avvicinati a me, riscattami, salvami dai miei nemici.
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19 Tu conosci la mia infamia, la mia vergogna e il mio disonore; davanti a te sono tutti i miei nemici.
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20 L'insulto ha spezzato il mio cuore e vengo meno. Ho atteso compassione, ma invano, consolatori, ma non ne ho trovati.
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21 Hanno messo nel mio cibo veleno e quando avevo sete mi hanno dato aceto.
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22 La loro tavola sia per essi un laccio, una insidia i loro banchetti.
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23 Si offuschino i loro occhi, non vedano; sfibra per sempre i loro fianchi.
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24 Riversa su di loro il tuo sdegno, li raggiunga la tua ira ardente.
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25 La loro casa sia desolata, senza abitanti la loro tenda;
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26 perché inseguono colui che hai percosso, aggiungono dolore a chi tu hai ferito.
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27 Imputa loro colpa su colpa e non ottengano la tua giustizia.
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28 Siano cancellati dal libro dei viventi e tra i giusti non siano iscritti.
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29 Io sono infelice e sofferente; la tua salvezza, Dio, mi ponga al sicuro.
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30 Loderò il nome di Dio con il canto, lo esalterò con azioni di grazie,
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31 che il Signore gradirà più dei tori, più dei giovenchi con corna e unghie.
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32 Vedano gli umili e si rallegrino; si ravvivi il cuore di chi cerca Dio,
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33 poiché il Signore ascolta i poveri e non disprezza i suoi che sono prigionieri.
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34 A lui acclamino i cieli e la terra, i mari e quanto in essi si muove.
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35 Perché Dio salverà Sion, ricostruirà le città di Giuda: vi abiteranno e ne avranno il possesso.
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36 La stirpe dei suoi servi ne sarà erede, e chi ama il suo nome vi porrà dimora.
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

< Salmi 69 >