Salmi 50

1 Parla il Signore, Dio degli dei, convoca la terra da oriente a occidente. Salmo. Di Asaf.

Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.

2 Da Sion, splendore di bellezza, Dio rifulge.

Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.

3 Viene il nostro Dio e non sta in silenzio; davanti a lui un fuoco divorante, intorno a lui si scatena la tempesta.

Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.

4 Convoca il cielo dall'alto e la terra al giudizio del suo popolo:

Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:

5 «Davanti a me riunite i miei fedeli, che hanno sancito con me l'alleanza offrendo un sacrificio».

Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.

6 Il cielo annunzi la sua giustizia, Dio è il giudice.

I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)

7 «Ascolta, popolo mio, voglio parlare, testimonierò contro di te, Israele: Io sono Dio, il tuo Dio.

Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.

8 Non ti rimprovero per i tuoi sacrifici; i tuoi olocausti mi stanno sempre davanti.

Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.

9 Non prenderò giovenchi dalla tua casa, né capri dai tuoi recinti.

Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.

10 Sono mie tutte le bestie della foresta, animali a migliaia sui monti.

Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.

11 Conosco tutti gli uccelli del cielo, è mio ciò che si muove nella campagna.

Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.

12 Se avessi fame, a te non lo direi: mio è il mondo e quanto contiene.

Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.

13 Mangerò forse la carne dei tori, berrò forse il sangue dei capri?

Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?

14 Offri a Dio un sacrificio di lode e sciogli all'Altissimo i tuoi voti;

Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;

15 invocami nel giorno della sventura: ti salverò e tu mi darai gloria».

A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.

16 All'empio dice Dio: «Perché vai ripetendo i miei decreti e hai sempre in bocca la mia alleanza,

Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,

17 tu che detesti la disciplina e le mie parole te le getti alle spalle?

Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.

18 Se vedi un ladro, corri con lui; e degli adùlteri ti fai compagno.

Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.

19 Abbandoni la tua bocca al male e la tua lingua ordisce inganni.

Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.

20 Ti siedi, parli contro il tuo fratello, getti fango contro il figlio di tua madre.

Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.

21 Hai fatto questo e dovrei tacere? forse credevi ch'io fossi come te! Ti rimprovero: ti pongo innanzi i tuoi peccati».

To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.

22 Capite questo voi che dimenticate Dio, perché non mi adiri e nessuno vi salvi.

Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.

23 Chi offre il sacrificio di lode, questi mi onora, a chi cammina per la retta via mostrerò la salvezza di Dio.

Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.