< Salmi 44 >
1 Al maestro del coro. Dei figli di Core. Maskil. Dio, con i nostri orecchi abbiamo udito, i nostri padri ci hanno raccontato l'opera che hai compiuto ai loro giorni, nei tempi antichi.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 Tu per piantarli, con la tua mano hai sradicato le genti, per far loro posto, hai distrutto i popoli.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 Poiché non con la spada conquistarono la terra, né fu il loro braccio a salvarli; ma il tuo braccio e la tua destra e la luce del tuo volto, perché tu li amavi.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 Sei tu il mio re, Dio mio, che decidi vittorie per Giacobbe.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 Per te abbiamo respinto i nostri avversari nel tuo nome abbiamo annientato i nostri aggressori.
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 Infatti nel mio arco non ho confidato e non la mia spada mi ha salvato,
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 ma tu ci hai salvati dai nostri avversari, hai confuso i nostri nemici.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 In Dio ci gloriamo ogni giorno, celebrando senza fine il tuo nome.
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 Ma ora ci hai respinti e coperti di vergogna, e più non esci con le nostre schiere.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 Ci hai fatti fuggire di fronte agli avversari e i nostri nemici ci hanno spogliati.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 Ci hai consegnati come pecore da macello, ci hai dispersi in mezzo alle nazioni.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 Hai venduto il tuo popolo per niente, sul loro prezzo non hai guadagnato.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 Ci hai resi ludibrio dei nostri vicini, scherno e obbrobrio a chi ci sta intorno.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 Ci hai resi la favola dei popoli, su di noi le nazioni scuotono il capo.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 L'infamia mi sta sempre davanti e la vergogna copre il mio volto
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 per la voce di chi insulta e bestemmia, davanti al nemico che brama vendetta.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 Tutto questo ci è accaduto e non ti avevamo dimenticato, non avevamo tradito la tua alleanza.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 Non si era volto indietro il nostro cuore, i nostri passi non avevano lasciato il tuo sentiero;
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 ma tu ci hai abbattuti in un luogo di sciacalli e ci hai avvolti di ombre tenebrose.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 Se avessimo dimenticato il nome del nostro Dio e teso le mani verso un dio straniero,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 forse che Dio non lo avrebbe scoperto, lui che conosce i segreti del cuore?
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Per te ogni giorno siamo messi a morte, stimati come pecore da macello.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Svègliati, perché dormi, Signore? Dèstati, non ci respingere per sempre.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Perché nascondi il tuo volto, dimentichi la nostra miseria e oppressione?
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 Poiché siamo prostrati nella polvere, il nostro corpo è steso a terra. Sorgi, vieni in nostro aiuto;
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 salvaci per la tua misericordia.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.