Salmi 2

1 Perché le genti congiurano perché invano cospirano i popoli?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Insorgono i re della terra e i principi congiurano insieme contro il Signore e contro il suo Messia:

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 «Spezziamo le loro catene, gettiamo via i loro legami».

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Se ne ride chi abita i cieli, li schernisce dall'alto il Signore.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Egli parla loro con ira, li spaventa nel suo sdegno:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 «Io l'ho costituito mio sovrano sul Sion mio santo monte».

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Annunzierò il decreto del Signore. Egli mi ha detto: «Tu sei mio figlio, io oggi ti ho generato.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Chiedi a me, ti darò in possesso le genti e in dominio i confini della terra.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Le spezzerai con scettro di ferro, come vasi di argilla le frantumerai».

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 E ora, sovrani, siate saggi istruitevi, giudici della terra;

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 servite Dio con timore e con tremore esultate;

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 che non si sdegni e voi perdiate la via. Improvvisa divampa la sua ira. Beato chi in lui si rifugia.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.