Salmi 147
1 Lodate il Signore: è bello cantare al nostro Dio, dolce è lodarlo come a lui conviene. Alleluia.
Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála.
2 Il Signore ricostruisce Gerusalemme, raduna i dispersi d'Israele.
Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje,
3 Risana i cuori affranti e fascia le loro ferite;
Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich,
4 egli conta il numero delle stelle e chiama ciascuna per nome.
Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává.
5 Grande è il Signore, onnipotente, la sua sapienza non ha confini.
Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu.
6 Il Signore sostiene gli umili ma abbassa fino a terra gli empi.
Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi.
7 Cantate al Signore un canto di grazie, intonate sulla cetra inni al nostro Dio.
Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře,
8 Egli copre il cielo di nubi, prepara la pioggia per la terra, fa germogliare l'erba sui monti.
Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách.
9 Provvede il cibo al bestiame, ai piccoli del corvo che gridano a lui.
Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu.
10 Non fa conto del vigore del cavallo, non apprezza l'agile corsa dell'uomo.
Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného.
11 Il Signore si compiace di chi lo teme, di chi spera nella sua grazia.
Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho.
12 Glorifica il Signore, Gerusalemme, loda il tuo Dio, Sion. Alleluia.
Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione.
13 Perché ha rinforzato le sbarre delle tue porte, in mezzo a te ha benedetto i tuoi figli.
Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe.
14 Egli ha messo pace nei tuoi confini e ti sazia con fior di frumento.
On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě.
15 Manda sulla terra la sua parola, il suo messaggio corre veloce.
On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho.
16 Fa scendere la neve come lana, come polvere sparge la brina.
Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá.
17 Getta come briciole la grandine, di fronte al suo gelo chi resiste?
Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí?
18 Manda una sua parola ed ecco si scioglie, fa soffiare il vento e scorrono le acque.
Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody.
19 Annunzia a Giacobbe la sua parola, le sue leggi e i suoi decreti a Israele.
Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi.
20 Così non ha fatto con nessun altro popolo, non ha manifestato ad altri i suoi precetti. Alleluia.
Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah.
