Salmi 139
1 Signore, tu mi scruti e mi conosci, Al maestro del coro. Di Davide. Salmo.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 tu sai quando seggo e quando mi alzo. Penetri da lontano i miei pensieri,
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 mi scruti quando cammino e quando riposo. Ti sono note tutte le mie vie;
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 la mia parola non è ancora sulla lingua e tu, Signore, gia la conosci tutta.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Alle spalle e di fronte mi circondi e poni su di me la tua mano.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Stupenda per me la tua saggezza, troppo alta, e io non la comprendo.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Dove andare lontano dal tuo spirito, dove fuggire dalla tua presenza?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 Se prendo le ali dell'aurora per abitare all'estremità del mare,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 anche là mi guida la tua mano e mi afferra la tua destra.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 Se dico: «Almeno l'oscurità mi copra e intorno a me sia la notte»;
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 nemmeno le tenebre per te sono oscure, e la notte è chiara come il giorno; per te le tenebre sono come luce.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 Sei tu che hai creato le mie viscere e mi hai tessuto nel seno di mia madre.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 Ti lodo, perché mi hai fatto come un prodigio; sono stupende le tue opere, tu mi conosci fino in fondo.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 Non ti erano nascoste le mie ossa quando venivo formato nel segreto, intessuto nelle profondità della terra.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 Ancora informe mi hanno visto i tuoi occhi e tutto era scritto nel tuo libro; i miei giorni erano fissati, quando ancora non ne esisteva uno.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 Quanto profondi per me i tuoi pensieri, quanto grande il loro numero, o Dio;
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 se li conto sono più della sabbia, se li credo finiti, con te sono ancora.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 Se Dio sopprimesse i peccatori! Allontanatevi da me, uomini sanguinari.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Essi parlano contro di te con inganno: contro di te insorgono con frode.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Non odio, forse, Signore, quelli che ti odiano e non detesto i tuoi nemici?
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 Li detesto con odio implacabile come se fossero miei nemici.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Scrutami, Dio, e conosci il mio cuore, provami e conosci i miei pensieri:
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 vedi se percorro una via di menzogna e guidami sulla via della vita.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
