Salmi 102
1 Preghiera di un afflitto che è stanco e sfoga dinanzi a Dio la sua angoscia. Signore, ascolta la mia preghiera, a te giunga il mio grido.
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Non nascondermi il tuo volto; nel giorno della mia angoscia piega verso di me l'orecchio. Quando ti invoco: presto, rispondimi.
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 Si dissolvono in fumo i miei giorni e come brace ardono le mie ossa.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 Il mio cuore abbattuto come erba inaridisce, dimentico di mangiare il mio pane.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 Per il lungo mio gemere aderisce la mia pelle alle mie ossa.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 Sono simile al pellicano del deserto, sono come un gufo tra le rovine.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 Veglio e gemo come uccello solitario sopra un tetto.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 Tutto il giorno mi insultano i miei nemici, furenti imprecano contro il mio nome.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 Di cenere mi nutro come di pane, alla mia bevanda mescolo il pianto,
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 davanti alla tua collera e al tuo sdegno, perché mi sollevi e mi scagli lontano.
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 I miei giorni sono come ombra che declina, e io come erba inaridisco.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 Ma tu, Signore, rimani in eterno, il tuo ricordo per ogni generazione.
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Tu sorgerai, avrai pietà di Sion, perché è tempo di usarle misericordia: l'ora è giunta.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 Poiché ai tuoi servi sono care le sue pietre e li muove a pietà la sua rovina.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 I popoli temeranno il nome del Signore e tutti i re della terra la tua gloria,
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 quando il Signore avrà ricostruito Sion e sarà apparso in tutto il suo splendore.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 Egli si volge alla preghiera del misero e non disprezza la sua supplica.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 Questo si scriva per la generazione futura e un popolo nuovo darà lode al Signore.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 Il Signore si è affacciato dall'alto del suo santuario, dal cielo ha guardato la terra,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 per ascoltare il gemito del prigioniero, per liberare i condannati a morte;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 perché sia annunziato in Sion il nome del Signore e la sua lode in Gerusalemme,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 quando si aduneranno insieme i popoli e i regni per servire il Signore.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 Ha fiaccato per via la mia forza, ha abbreviato i miei giorni.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 Io dico: Mio Dio, non rapirmi a metà dei miei giorni; i tuoi anni durano per ogni generazione.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 In principio tu hai fondato la terra, i cieli sono opera delle tue mani.
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 Essi periranno, ma tu rimani, tutti si logorano come veste, come un abito tu li muterai ed essi passeranno.
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 Ma tu resti lo stesso e i tuoi anni non hanno fine.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 I figli dei tuoi servi avranno una dimora, resterà salda davanti a te la loro discendenza.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
