Giobbe 9
1 Giobbe rispose dicendo:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 In verità io so che è così: e come può un uomo aver ragione innanzi a Dio?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 Se uno volesse disputare con lui, non gli risponderebbe una volta su mille.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 Saggio di mente, potente per la forza, chi s'è opposto a lui ed è rimasto salvo?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 Sposta le montagne e non lo sanno, egli nella sua ira le sconvolge.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 Scuote la terra dal suo posto e le sue colonne tremano.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 Comanda al sole ed esso non sorge e alle stelle pone il suo sigillo.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 Egli da solo stende i cieli e cammina sulle onde del mare.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 Crea l'Orsa e l'Orione, le Pleiadi e i penetrali del cielo australe.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 Fa cose tanto grandi da non potersi indagare, meraviglie da non potersi contare.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Ecco, mi passa vicino e non lo vedo, se ne va e di lui non m'accorgo.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Se rapisce qualcosa, chi lo può impedire? Chi gli può dire: «Che fai?».
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 Dio non ritira la sua collera: sotto di lui sono fiaccati i sostenitori di Raab.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 Tanto meno io potrei rispondergli, trovare parole da dirgli!
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Se avessi anche ragione, non risponderei, al mio giudice dovrei domandare pietà.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Se io lo invocassi e mi rispondesse, non crederei che voglia ascoltare la mia voce.
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 Egli con una tempesta mi schiaccia, moltiplica le mie piaghe senza ragione,
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 non mi lascia riprendere il fiato, anzi mi sazia di amarezze.
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 Se si tratta di forza, è lui che dà il vigore; se di giustizia, chi potrà citarlo?
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Se avessi ragione, il mio parlare mi condannerebbe; se fossi innocente, egli proverebbe che io sono reo.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Sono innocente? Non lo so neppure io, detesto la mia vita!
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 Per questo io dico: «E' la stessa cosa»: egli fa perire l'innocente e il reo!
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 Se un flagello uccide all'improvviso, della sciagura degli innocenti egli ride.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 La terra è lasciata in balìa del malfattore: egli vela il volto dei suoi giudici; se non lui, chi dunque sarà?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 I miei giorni passano più veloci d'un corriere, fuggono senza godere alcun bene,
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 volano come barche di giunchi, come aquila che piomba sulla preda.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 Se dico: «Voglio dimenticare il mio gemito, cambiare il mio volto ed essere lieto»,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 mi spavento per tutti i miei dolori; so bene che non mi dichiarerai innocente.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 Se sono colpevole, perché affaticarmi invano?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 Anche se mi lavassi con la neve e pulissi con la soda le mie mani,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 allora tu mi tufferesti in un pantano e in orrore mi avrebbero le mie vesti.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 Poiché non è uomo come me, che io possa rispondergli: «Presentiamoci alla pari in giudizio».
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 Non c'è fra noi due un arbitro che ponga la mano su noi due.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Allontani da me la sua verga sì che non mi spaventi il suo terrore:
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 allora io potrò parlare senza temerlo, perché così non sono in me stesso.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
