Giobbe 8
1 Allora prese a dire Bildad il Suchita:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Fino a quando dirai queste cose e vento impetuoso saranno le parole della tua bocca?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Può forse Dio deviare il diritto o l'Onnipotente sovvertire la giustizia?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Se i tuoi figli hanno peccato contro di lui, li ha messi in balìa della loro iniquità.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Se tu cercherai Dio e implorerai l'Onnipotente,
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 se puro e integro tu sei, fin d'ora veglierà su di te e ristabilirà la dimora della tua giustizia;
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 piccola cosa sarà la tua condizione di prima, di fronte alla grandezza che avrà la futura.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Chiedilo infatti alle generazioni passate, poni mente all'esperienza dei loro padri,
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 perché noi siamo di ieri e nulla sappiamo, come un'ombra sono i nostri giorni sulla terra.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Essi forse non ti istruiranno e ti parleranno traendo le parole dal cuore?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Cresce forse il papiro fuori della palude e si sviluppa forse il giunco senz'acqua?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 E' ancora verde, non buono per tagliarlo, e inaridisce prima d'ogn'altra erba.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tale il destino di chi dimentica Dio, così svanisce la speranza dell'empio;
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 la sua fiducia è come un filo e una tela di ragno è la sua sicurezza:
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 si appoggi alla sua casa, essa non resiste, vi si aggrappi, ma essa non regge.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Rigoglioso sia pure in faccia al sole e sopra il giardino si spandano i suoi rami,
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 sul terreno sassoso s'intreccino le sue radici, tra le pietre attinga la vita.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Se lo si toglie dal suo luogo, questo lo rinnega: «Non t'ho mai visto!».
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Ecco la gioia del suo destino e dalla terra altri rispuntano.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Dunque, Dio non rigetta l'uomo integro, e non sostiene la mano dei malfattori.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Colmerà di nuovo la tua bocca di sorriso e le tue labbra di gioia.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 I tuoi nemici saran coperti di vergogna e la tenda degli empi più non sarà.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
