Giobbe 6
1 Allora Giobbe rispose:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Se ben si pesasse il mio cruccio e sulla stessa bilancia si ponesse la mia sventura...
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 certo sarebbe più pesante della sabbia del mare! Per questo temerarie sono state le mie parole,
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 perché le saette dell'Onnipotente mi stanno infitte, sì che il mio spirito ne beve il veleno e terrori immani mi si schierano contro!
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Raglia forse il somaro con l'erba davanti o muggisce il bue sopra il suo foraggio?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Si mangia forse un cibo insipido, senza sale? O che gusto c'è nell'acqua di malva?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Ciò che io ricusavo di toccare questo è il ributtante mio cibo!
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Oh, mi accadesse quello che invoco, e Dio mi concedesse quello che spero!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Volesse Dio schiacciarmi, stendere la mano e sopprimermi!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Ciò sarebbe per me un qualche conforto e gioirei, pur nell'angoscia senza pietà, per non aver rinnegato i decreti del Santo.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Qual la mia forza, perché io possa durare, o qual la mia fine, perché prolunghi la vita?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 La mia forza è forza di macigni? La mia carne è forse di bronzo?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Non v'è proprio aiuto per me? Ogni soccorso mi è precluso?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 A chi è sfinito è dovuta pietà dagli amici, anche se ha abbandonato il timore di Dio.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 I miei fratelli mi hanno deluso come un torrente, sono dileguati come i torrenti delle valli,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 i quali sono torbidi per lo sgelo, si gonfiano allo sciogliersi della neve,
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 ma al tempo della siccità svaniscono e all'arsura scompaiono dai loro letti.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Deviano dalle loro piste le carovane, avanzano nel deserto e vi si perdono;
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 le carovane di Tema guardano là, i viandanti di Saba sperano in essi:
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 ma rimangono delusi d'avere sperato, giunti fin là, ne restano confusi.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Così ora voi siete per me: vedete che faccio orrore e vi prende paura.
Tak zajisté i vy byvše, ne jste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Vi ho detto forse: «Datemi qualcosa» o «dei vostri beni fatemi un regalo»
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 o «liberatemi dalle mani di un nemico» o «dalle mani dei violenti riscattatemi»?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Istruitemi e allora io tacerò, fatemi conoscere in che cosa ho sbagliato.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Che hanno di offensivo le giuste parole? Ma che cosa dimostra la prova che viene da voi?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Forse voi pensate a confutare parole, e come sparsi al vento stimate i detti di un disperato!
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Anche sull'orfano gettereste la sorte e a un vostro amico scavereste la fossa.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Ma ora degnatevi di volgervi verso di me: davanti a voi non mentirò.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Su, ricredetevi: non siate ingiusti! Ricredetevi; la mia giustizia è ancora qui!
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 C'è forse iniquità sulla mia lingua o il mio palato non distingue più le sventure?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
