Giobbe 4

1 Elifaz il Temanita prese la parola e disse:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Se si tenta di parlarti, ti sarà forse gravoso? Ma chi può trattenere il discorso?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

3 Ecco, tu hai istruito molti e a mani fiacche hai ridato vigore;

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

4 le tue parole hanno sorretto chi vacillava e le ginocchia che si piegavano hai rafforzato.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

5 Ma ora questo accade a te e ti abbatti; capita a te e ne sei sconvolto.

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

6 La tua pietà non era forse la tua fiducia e la tua condotta integra, la tua speranza?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

7 Ricordalo: quale innocente è mai perito e quando mai furon distrutti gli uomini retti?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

8 Per quanto io ho visto, chi coltiva iniquità, chi semina affanni, li raccoglie.

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

9 A un soffio di Dio periscono e dallo sfogo della sua ira sono annientati.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

10 Il ruggito del leone e l'urlo del leopardo e i denti dei leoncelli sono frantumati.

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

11 Il leone è perito per mancanza di preda e i figli della leonessa sono stati dispersi.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

12 A me fu recata, furtiva, una parola e il mio orecchio ne percepì il lieve sussurro.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

13 Nei fantasmi, tra visioni notturne, quando grava sugli uomini il sonno,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

14 terrore mi prese e spavento e tutte le ossa mi fece tremare;

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

15 un vento mi passò sulla faccia, e il pelo si drizzò sulla mia carne...

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

16 Stava là ritto uno, di cui non riconobbi l'aspetto, un fantasma stava davanti ai miei occhi... Un sussurro..., e una voce mi si fece sentire:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

17 «Può il mortale essere giusto davanti a Dio o innocente l'uomo davanti al suo creatore?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

18 Ecco, dei suoi servi egli non si fida e ai suoi angeli imputa difetti;

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

19 quanto più a chi abita case di fango, che nella polvere hanno il loro fondamento! Come tarlo sono schiacciati,

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

20 annientati fra il mattino e la sera: senza che nessuno ci badi, periscono per sempre.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

21 La funicella della loro tenda non viene forse strappata? Muoiono senza saggezza!».

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.