Giobbe 36
1 Eliu continuò a dire:
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Abbi un pò di pazienza e io te lo dimostrerò, perché in difesa di Dio c'è altro da dire.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Prenderò da lontano il mio sapere e renderò giustizia al mio creatore,
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 poiché non è certo menzogna il mio parlare: un uomo di perfetta scienza è qui con te.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Ecco, Dio è grande e non si ritratta, egli è grande per fermezza di cuore.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Non lascia vivere l'iniquo e rende giustizia ai miseri.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Non toglie gli occhi dai giusti, li fa sedere sul trono con i re e li esalta per sempre.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Se talvolta essi sono avvinti in catene, se sono stretti dai lacci dell'afflizione,
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 fa loro conoscere le opere loro e i loro falli, perché superbi;
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 apre loro gli orecchi per la correzione e ordina che si allontanino dalla iniquità.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Se ascoltano e si sottomettono, chiuderanno i loro giorni nel benessere e i loro anni nelle delizie.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Ma se non vorranno ascoltare, di morte violenta periranno, spireranno senza neppure saperlo.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 I perversi di cuore accumulano l'ira; non invocano aiuto, quando Dio li avvince in catene:
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 si spegne in gioventù la loro anima, e la loro vita all'età dei dissoluti.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Ma egli libera il povero con l'afflizione, gli apre l'udito con la sventura.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 Anche te intende sottrarre dal morso dell'angustia: avrai in cambio un luogo ampio, non ristretto e la tua tavola sarà colma di vivande grasse.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ma se colmi la misura con giudizi da empio, giudizio e condanna ti seguiranno.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 La collera non ti trasporti alla bestemmia, l'abbondanza dell'espiazione non ti faccia fuorviare.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Può forse farti uscire dall'angustia il tuo grido, con tutti i tentativi di forza?
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Non sospirare quella notte, in cui i popoli vanno al loro luogo.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Bada di non volgerti all'iniquità, poiché per questo sei stato provato dalla miseria.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Ecco, Dio è sublime nella sua potenza; chi come lui è temibile?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Chi mai gli ha imposto il suo modo d'agire o chi mai ha potuto dirgli: «Hai agito male?».
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Ricordati che devi esaltare la sua opera, che altri uomini hanno cantato.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Ogni uomo la contempla, il mortale la mira da lontano.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Ecco, Dio è così grande, che non lo comprendiamo: il numero dei suoi anni è incalcolabile.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 Egli attrae in alto le gocce dell'acqua e scioglie in pioggia i suoi vapori,
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 che le nubi riversano e grondano sull'uomo in grande quantità.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 Chi inoltre può comprendere la distesa delle nubi, i fragori della sua dimora?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Ecco, espande sopra di esso il suo vapore e copre le profondità del mare.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 In tal modo sostenta i popoli e offre alimento in abbondanza.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Arma le mani di folgori e le scaglia contro il bersaglio.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Lo annunzia il suo fragore, riserva d'ira contro l'iniquità.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
