Giobbe 32
1 quei tre uomini cessarono di rispondere a Giobbe, perchè egli si riteneva giusto.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Allora si accese lo sdegno di Eliu, figlio di Barachele il Buzita, della tribù di Ram. Si accese di sdegno contro Giobbe, perché pretendeva d'aver ragione di fronte a Dio;
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 si accese di sdegno anche contro i suoi tre amici, perché non avevano trovato di che rispondere, sebbene avessero dichiarato Giobbe colpevole.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Però Eliu aveva aspettato, mentre essi parlavano con Giobbe, perché erano più vecchi di lui in età.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Quando dunque vide che sulla bocca di questi tre uomini non vi era più alcuna risposta, Eliu si accese di sdegno.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Giovane io sono di anni e voi siete gia canuti; per questo ho esitato per rispetto a manifestare a voi il mio sapere. Presa dunque la parola, Eliu, figlio di Barachele il Buzita, disse:
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Pensavo: Parlerà l'età e i canuti insegneranno la sapienza.
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Ma certo essa è un soffio nell'uomo; l'ispirazione dell'Onnipotente lo fa intelligente.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Non sono i molti anni a dar la sapienza, né sempre i vecchi distinguono ciò che è giusto.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Per questo io oso dire: Ascoltatemi; anch'io esporrò il mio sapere.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Ecco, ho atteso le vostre parole, ho teso l'orecchio ai vostri argomenti. Finché andavate in cerca di argomenti
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 su di voi fissai l'attenzione. Ma ecco, nessuno ha potuto convincere Giobbe, nessuno tra di voi risponde ai suoi detti.
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 Non dite: Noi abbiamo trovato la sapienza, ma lo confuti Dio, non l'uomo!
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Egli non mi ha rivolto parole, e io non gli risponderò con le vostre parole.
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Sono vinti, non rispondono più, mancano loro le parole.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Ho atteso, ma poiché non parlano più, poiché stanno lì senza risposta,
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 voglio anch'io dire la mia parte, anch'io esporrò il mio parere;
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 mi sento infatti pieno di parole, mi preme lo spirito che è dentro di me.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Ecco, dentro di me c'è come vino senza sfogo, come vino che squarcia gli otri nuovi.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Parlerò e mi sfogherò, aprirò le labbra e risponderò.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Non guarderò in faccia ad alcuno, non adulerò nessuno,
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 perché io non so adulare: altrimenti il mio creatore in breve mi eliminerebbe.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
